Ukradené e-maily dnešní prezidentské kandidátky Hillary Clintonové ukazují, že německý ministr financí už od května 2012 řešil otázku, co dál s eurozónou. Měl obavy ze zvolení levicové Syrizy, která mohla odmítnout splácet řecké dluhy. V takovém případě počítal se dvěma variantami. Buď měly státy eurozóny ručit za dluhy členů společně, nebo měla být eurozóna notně osekána. Jejími členy měly podle představ německého šéfa státní kasy zůstat jen ekonomicky silné a minimálně zadlužené státy. Kupříkladu Francie by se tak musela vrátit k národní měně.

Ani jedna z těchto variant by nebyla pro Německo příliš výhodná, ale podle Wolfganga Schäubleho bylo cokoli lepší než úplný rozpad eurozóny. Ten by vedl k mohutnému posílení nové německé marky a k oslabení německých exportérů. E-maily Clintonové také ukazují rozpory uvnitř eurozóny, a to především mezi Francií a Německem. Prezident Francois Hollande odmítal úspornou politiku německé kancléřky Angely Merkelové. Plány na společné ručení za dluhy pak odmítalo např. Španělsko, které bylo nuceno splácet své dluhy a teď by mělo platit ještě za dluhy řecké.

Celý text v angličtině zde

Uniklé e-maily Clintonové však podle Ming Chun Tanga ukazují především to, jak Berlín a Brusel pohrdal demokratickými principy.

„Další klíčové informace ukazují, že tzv. věřitelská Trojka (Evropská komise, Evropská centrální banka /ECB/ a Mezinárodní měnový fond) počítala s tím, že bude nutit Syrizu k podrobení. Ve skutečnosti nehorázně pohrdala řeckou demokracií a vlastně jakoukoli formou racionální ekonomické debaty,“ tvrdí autor. Německý ministr financí prý počítal s tím, že si Řekové ponesou následky, když si zvolí Syrizu, třeba v podobě vyloučení země z klubu států platících eurem.