ČTK s odvoláním na agenturu AFP upozornila, že dánský šermířský svaz se vzdal pořádání turnaje. Reagoval tak na rozhodnutí mezinárodní šermířské federace, že se na sportovní akci mohou vrátit Rusové a Bělorusové. Dánové s tímto verdiktem nesouhlasí. Od ČTK převzal zprávu i server Sport.cz

„S těžkým srdcem přijímáme toto rozhodnutí, ale za současných okolností nemůžeme podpořit návrat ruských a běloruských šermířů do soutěží," citovala agentura AFP vyjádření předsedy dánského svazu Jana Sylvesta Jensena. „Navíc očekáváme, že při mezinárodních soutěžích bude panovat chaos, protože řada šermířů s největší pravděpodobností odmítne nastoupit proti ruským a běloruským soupeřům,“ dodal.

Těsně poté se pořádání turnaje kordistů vzdala i Francie. Opět kvůli tomu, že by se na podobné akce měli vrátit ruští a běloruští šermíři.

„O začlenění ruských a běloruských šermířů zpět do mezinárodních turnajů rozhodl 10. března mimořádný online kongres FIE, vrátit se mohou ‚za dodržení podmínek neutrality‘ jako jednotlivci od dubna. Postoj FIE vyvolal mezi členskými svazy silnou kritiku, proti se v otevřeném dopise vyslovilo více než 300 současných a bývalých šermířů,“ napsala k tématu ČTK.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) nad podobným počínáním kroutí hlavou.

„Politici zakazují sportovcům soutěžit? Nic nového, i když na tohle si netroufl ani Hitler při olympiádě v Německu v roce 1936. Nominaci na pořádání OH dostal Berlín už v roce 1932. Po nástupu Hitlera k moci se rozproudila diskuse, jak se k OH v nacistickém Německu postavit. Nakonec jediný, kdo účast odmítl, byl Sovětský svaz. USA a další západní země tehdy s Hitlerem zřejmě neměly větší problém. Mimochodem, jedna zajímavost: velkým hrdinou byl vítěz čtyř atletických disciplín Jesse Owens – tmavé pleti. V nordicky bílém Německu. Ale to jen na okraj,“ začal poslanec SPD v komentáři.

Poté přeskočil k bojkotu olympijských her v roce 1980, kdy Spojené státy bojkotovaly sportovní akci kvůli vpádu Sovětského svazu do Afghánistánu. A v roce 1984 celý sovětský blok recipročně bojkotoval letní olympijské hry v USA.

Ale mezitím se Německo neúčastnilo olympijských her ani v roce 1920, tehdy jako viník rozpoutání první světové války, ani v roce 1948, jako viník rozpoutání druhé světové války.

Kobza připomněl, že debaty o možném bojkotu her se vedly i v roce 2008, kdy letní olympiádu pořádala Čína, a v roce 2014, těsně před ruským útokem na ukrajinský poloostrov Krym. Ani jedna z těchto olympiád nakonec bojkotována nebyla.

„Suma sumárum, první, kdo ‚úspěšně‘ zahájil politizaci sportu, byly Spojené státy. To abychom nezapomínali. Dnes totiž jdeme v jejích stopách, snad dle oprášeného hesla ‚S USA na věčné časy a nikdy jinak‘. Tentokrát se snahy vedou jinak; přes zákaz účasti ruských a běloruských sportovců na příštích OH. Potíž je v tom, že toto úsilí vyvíjejí jen některé státy Evropy a právě USA. Sportovní olympijské svazy afrických a asijských zem podobný zákaz výslovně odmítly. Následoval je v tom i britský tenisový svaz, který zrušil v těchto dnech zákaz účasti Rusů a Bělorusů na turnaji ve Wimbledonu, a to navzdory (ne)diplomatickému vyhrožování z Kyjeva. O něco málo dříve se proti národnostní diskriminaci ve sportu ozvali i Francouzi,“ pokračoval Kobza.  

Upozornil i na konkrétní případ olympionika Davida Svobody.

Z pohledu některých politiků, podle Kobzy včetně těch českých, je jednodušší zakázat účast ruských sportovců na některých sportovních akcích, snad s vidinou, že víc medailí zůstane pro české a další sportovce.

„Jenže, jak praví staré úsloví, když se jich nezastaneme nyní, kdo se zastane nás, až se situace obrátí?“ poznamenal v závěru Kobza.