„Aktivistům vadí, že český primas podlézá nacionalistickému a xenofobnímu prezidentovi a že prý vyděluje různé menšiny z církve,“ konstatuje Šafr ve svém textu a všímá si také toho, jak se čeští národovci následně sešikovali za prezidentem Milošem Zemanem a prohradní weby se pustily do ostouzení aktivistů.

„Jedná se prý jen o ‚hrstku‘ katolíků, která se musí podřídit většině, jež údajně stojí za Dukou. Podle Zemana se jedná o písklouny a Václav Klaus aktivisty přirovnal k pragovákům, kteří pozvali v roce 1968 do země sovětské tanky. A to už je hodně silné kafe. Nápadně to připomíná, jak se psalo za vlády KSČ o těch, co si dovolili kritizovat papaláše. Psalo se o nich jako o zaprodancích a zrádcích,“ poznamenal Šafr.

• Původní text ZDE

Následně konstatuje, že je to celé poměrně dost nestoudné. Pro katolíky je, jak dodává, papež hlavou církve a biskup je jmenovaná, nikoli volená funkce. „Když někdo nesouhlasí s chováním biskupa, je papež logickou odvolací instancí. Není v tom tudíž žádná rovina národní zrady. Dělat z aktivistů zaprodance nějakých protinárodních zájmů je obyčejná špinavost,“ míní jasně Šafr. 

Za normální pak nepovažuje to, že se vylučují ti, kteří projevují své postoje. „Témata happeningu zřejmě poněkud levicových aktivistů rozhodně nepředstavují typický katolicismus a i pro autora tohoto textu je na místě zřetelný odstup (mimo jiné vyčítali Dukovi, že vytěsňuje homosexuály a rozvedené). Ale skutečnost, že na otci kardinálovi mnoho věřících sleduje podezřelé rysy barokního církevního knížete, jež se rádo spojuje s politickou mocí, je notoricky známým faktem, o němž si štěbetají vrabci na všech věžích českých kostelů,“ zakončil Šafr se slovy, že je nyní věcí papeže, jak rozhodne. I proto považuje Zemanovo orodování u něj za komické.