„Každé médium má mít nějaký názor, a jestliže má Prima názor podobný jako řada komentátorů i značná část veřejnosti či diváků, tak o co jde? Kdyby měli mít všichni stejný názor, tak by nebylo tolik televizí a médií. Je to věc Primy a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, mají na to dobře placené experty, tak ať se tím zabývají,“ řekl mediální expert Jiří Mikeš, který dříve působil jako prezident Rady pro reklamu. Podle něj by média měla brát zřetel především na to, kdo jsou jejich posluchači, diváci či čtenáři, tedy kdo je cílovou skupinou, ke které chtějí mluvit. „Soukromá televize si musí dát velký pozor, aby zaplnila sledovanost a nenaštvala inzerenty. Je závislá na reklamě, a pokud zjistí, že více zadavatelů reklam je napravo než nalevo, tak se podle toho chová. Byznys je byznys a ten je nejdůležitější i v soukromých médiích,“ sdělil Mikeš.

Vyvážené zpravodajství televizí podmiňuje zákon

Politolog Lukáš Jelínek se domnívá, že Prima doplácí na regulaci soukromého podnikání v audiovizuálním prostoru, která je přísnější než soukromé podnikání v jiných mediálních segmentech: „Zatímco vydavatelé novin a internetových serverů mohou vydávat a psát jakoukoliv doktrínu ve svém zpravodajství, byť i jednostranně, v případě televizního vysílání to zakazuje zákon. Provozovatel musí poskytovat objektivní a vyvážené informace a své názory vyjadřovat maximálně v komentářích. Kdyby televize žádným způsobem emotivně nezabarvovala zpravodajství o uprchlické krizi a zavedla komentáře, kde by management zaujal postoj více či méně konvertující k veřejnému mínění, nebyl by to problém. Ale vkládají názory do zpravodajství, čímž se samozřejmě a logicky vystavují šetření a postihu Rady pro televizní a rozhlasové vysílání.“

Dodal také, že právo vyjádřit svůj názor má televize tedy právě v rámci komentářové rubriky, nikoliv zpravodajství. Pokud podle Jelínka odhlédneme od zákona, který mluví o nutné objektivitě audiovizuálních médií, měla Prima nejdříve veřejně zaujmout a formulovat postoj k uprchlickému tématu. Sice by stále zůstávala v konfliktu se zákonem, ale bylo by to upřímnější a čestnější, než podsouvat svůj názor do zpravodajství.

Zvukový záznam ukazuje vztahové problémy zpravodajství Primy

Mediální analytik profesor Jan Jirák tvrdí, že vyjadřování postojů a názorů je dnes prakticky normální. „Každá zpravodajská redakce má své redakční linie, kterými se řídí, i když jsou často nevyslovené a nepsané. Na tom není nic neobvyklého, to dělají všechna média. Co je však neobvyklé, je, že přijde zástupce majitele a oznámí tuto linii takovým způsobem. To naznačuje nezdravé poměry v redakci a můj názor podporuje i fakt, že se najde někdo jiný, kdo toto chování vynese. Vypovídá to o narušených vztazích, a to je hlavní problém. Skutečnost, že se to odehrává zrovna u uprchlíků, je nahodilá okolnost, ale budou tam vztahové problémy,“ vysvětlil Jirák.

K otázce, zda má médium zůstat za každou cenu objektivní, Jirák zpochybňuje pojem objektivita, který je v zákoně o audiovizuálních médiích zakotven. „Objektivita je neprokazatelná a je nesmysl ji dávat do zákona. Jde o hloupou formulaci. Dodržení pravidla se odvíjí od toho, kdo je za vysílání odpovědný, a to je majitel.“

Lidé si udělají obrázek sami, nejsou hloupí

Jiří Mikeš se domnívá, že lidé nejsou hloupí a udělají si názor sami podle toho, co na obrazovkách vidí. „I média se musejí přizpůsobovat situaci, která na mediálním trhu existuje. Otázkou zůstává, co je objektivní. Objektivita je pojem, který má široké rozmezí. Jak Primě roste sledovanost, diváci reagují, že se jim zpravodajství líbí, tak proč ne. Možná jde o konkurenční boj, kdy potrefená husa vyvolává vlny,“ zvažoval důvody vynesení nahrávky Mikeš.

K otázce, jak by se nyní měla Rada pro televizní a rozhlasové vysílání zachovat, Lukáš Jelínek také upozornil, že by měla udělat zevrubnou analýzu zpravodajství za poslední měsíce. A pokud dochází k nevyváženému informování od podzimního období, kdy se konala inkriminovaná redakční schůzka, měla by zasáhnout. Vybírat si podle jeho slov může ze škály možností od napomenutí přes pokutu až po odebrání licence. O svobodu slova v České republice se však neobává. „Když zabrouzdám internetem nebo si koupím denní tisk, najdu pestrou škálu názorů. Nemyslím si, že by některý postoj byl utlačován. V české společnosti je riskantnější vyjádřit názor, který se k uprchlíkům staví humanističtěji,“ podotkl.

Začínám zase mlčet, a to je špatně

Jiří Mikeš si nemyslí, že by vysílání Primy nějak ničilo veřejnou morálku nebo vytvářelo sociální vlny či škodilo republice jako takové. Dodal, že by se spíše zabýval průzkumem, co si myslí obyčejní lidé, a nedával prostor pouze expertům, akademikům. „Zeptat se, co si myslí obyčejní lidé, kterým média slouží.“ Souhlasil také se slovy tiskového mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka, že se začínáme bát vyslovit protiimigrační názory. „Ano, začínám se bát. Jakási autocenzura funguje, začínám zase mlčet, a to je špatně.“

Rada pro televizní a rozhlasové vysílání nyní podle profesora Jiráka stojí před nelehkou situací: „Nad vším vítězí fakt, že jde o téma uprchlíků a téma, nad kterým se česká společnost polarizuje. Tam bude mít ztížené jednání v emociálně vypjaté atmosféře. Jinak mám dojem, že je dobře, že se téma nakonec otevřelo a diskutuje se o něm, protože má světový dopad. Lidé si uvědomí, že i zpravodajství je něco, co prezentuje postoj hmoty, nikoliv od hodnot odtržená fakta.“ Zdůraznil, že v současné polarizované společnosti v podstatě vyjádření jakéhokoliv názoru vyvolává od určité části obyvatel hysterické reakce. Nesnášenlivost komplikuje racionální uvažování a dohadování. Nesmiřitelná polarizace je podle něj daleko největší ohrožení společnosti než cokoliv jiného.