Očkování má být spásou, která zachrání nejen Česko, ale i zbytek světa. Ovšem s ochotou nechat se očkovat to není v Česku tak horké a statistice nepomáhají ani dezinformace, které se o očkování šíří. Jedno takové video si pustil i marketér Jakub Horák a dospěl k neradostnému závěru. „Pustil jsem si to video, je špičkově udělané. Proti takovým věcem se bude těžko bojovat - jsou profi, působí přesvědčivě a ještě mají nádech tajemna a lákavého faktu, že je chce někdo zakazovat.“

K reakci se nechal zlákat i biochemik Jan Konvalinka, který v nich viděl ještě daleko větší hrozbu. „Musíme s tím něco udělat. Tady už nejde jenom o vakcíny: tady jde o to, jestli jsme vůbec schopni se v téhle zemi na něčem domluvit, jestli existují argumenty a fakta, nebo jenom názory a temné přesvědčení, že je to všechno nějaké spiknutí,“ varoval.

„Bez základní důvěry v poznatelnost světa a schopnosti se domluvit se demokracie nedá udržet. Komunismus i nacismus nebyly nic jiného než velmi úspěšné spiklenecké teorie. Jestli tohle nezastavíme, dopadne to s námi špatně, a covid bude jenom ten nejmenší z našich problémů,“ dodal a dostalo se mu v komentářích mnohých přitakání.

Konvalinka však v diskuzi zůstával i dále a odpovídal na otázky, předně, jak to, že zatímco vakcína na chřipku je úspěšná přibližně z 50%, u covidu-19 jsou hlášena čísla 90 %, někdy i více. Konvalinka v tom žádný rozpor nevidí.

„Chřipka mutuje mnohem rychleji, než CoV2, navíc má fragmentovaný genom, který se v některých zvířatech (prase) může doslova promíchat s jinými chřipkovými kmeny, takže každým rokem může na podzim přijít z jižní polokoule zcela nový kmen viru chřipky, proti němuž je třeba vyvinout novou vakcínu. To se nedá stihnout, proto se vždy na jaře odhaduje, jaký kmen chřipky se na podzim objeví a na něj se připravuje vakcína,“ objasnil vědec a dodal, že koronavirus tuto schopnost chřipky postrádá.

Jistý Michal Vohrabka na Konvalinkův první komentář namítal, že dnes je svoboda slova. „Proč by měla být jedna Velká sdílená Pravda? Ať si každý věří tomu, čemu chce. Proč bychom měli ostatním diktovat, co si mají myslet?“ ptal se a dodal, že i vědecké závěry se během let mění.

Konvalinka na to kontroval, že nejde o jednu sdílenou pravdu. „Může a musí existovat sdílené společné vědomí, že Pravda existuje, že ji sice nikdo absolutně nemá, ale že se k ní blížíme. A hlavně, musí existovat sdílená shoda na metodách, jakými se k té pravdě blížíme. Pokud tato shoda zmizí, je opravdu konec,“ varoval.

„Tak fajn. V tom případě nechte žít lidi, kteří nevěří v bezpečnost očkování. Může se časem ukázat, že měli pravdu. Je to stejné, jako kdyby vědci v polovině 19. století nevěřili na škodlivost radioaktivních prvků (jen proto, že je tehdejší vědecké metody nemohly odhalit),“ namítal Vohrabka. I na to Konvalinka nepřímo zareagoval: „Některé omyly bohužel zabíjejí lidi. Já klidně nechám žít lidi, kteří nevěří na očkování, jak mne nabádá pan Vohrábka: problém je, že oni nenechají žít ty ostatní. Infekční choroby prostě ze své podstaty nemohou dost dobře být nechány na individuálním posouzení jednotlivce: ten virus, přenesený popíračem, zabije někoho jiného, kdo se z vážných důvodu sám očkovat nemohl nebo to nestačil.“