„Slovo Terezín má ve spojení s historií nacistické okupace Československa hned několik významů. Do ghetta nacisté od listopadu 1941 do téměř úplného konce války nahnali 140 tisíc židovských vězňů. Třicet pět tisíc z nich tady zemřelo. 87 tisíc dalších bylo odesláno do Osvětimi ke konečnému řešení. Osvobození a konce hrůz se dočkal jen malý zlomek z nich. Zůstane trvalou a obdivuhodnou skutečností, že tito lidé zde v terezínském ghettu ve stínu smrti dokázali žít na vysoké kulturní úrovni – hrát divadlo, psát verše, skládat, malovat, snít své sny o budoucnosti,“ vzpomněl Kubera. 

„Druhou tváří válečné terezínské reality je potom policejní věznice pražského gestapa v malé pevnosti. Tou prošlo v letech okupace 32 tisíc vězňů. Tisíce z nich zemřely. Nacisté se krutě a bezohledně vypořádali s každým náznakem odporu, nesouhlasu a odboje. Smutnou skutečností našich moderních dějin je, že v roce 1945 zde při otevření tohoto národního hřbitova hovořila bývalá vězeňkyně malé pevnosti, doktorka Milada Horáková,“ hřímal Kubera.

„To, co nestihli nacisté, dokončili o pět let později komunisté. Kteří také nesnášeli jakýkoliv odpor, jiný názor nebo nesouhlas. Stále častěji mívám pocit, že ještě nedávno tak kruté živé vzpomínky na to, co se tady v Terezíně odehrálo, dnes blednou stále rychleji. Hodnoty, na kterých jsme tento památník stavěli, jsou víc a víc relativizovány a vítězí lhostejnost k naší vlastní minulosti. Nejde jen o nezájem o historii a úctu k památce těch, kteří nám svými oběťmi umožnili žít náš svobodný a demokratický život. Jsme lhostejní k opětovnému nárůstu totalitního uvažování, ve kterém tak nepokrytě platí: Kdo není s námi, je proti nám, a je potřeba ho umlčet. Vždyť totalita, nesnášenlivost k jiné rase, k jinému názoru může a má dnes zcela jinou podobu. Třeba zahalenou do slov ekologie, životní prostředí, rovnost pohlaví, politická korektnost a multikulturalismus,“ podotkl Kubera, jehož slov si pak právě všímá brněnský politik Matěj Hollan. „Myslím, že výrok Kubery na tryzně v Terezíně je nebezpečně vytržen z kontextu. Aby nedocházelo k dalším dezinterpretacím, rozhodl jsem se přepsat nezkresleně celou inkriminovanou pasáž,“ podotkl následně brněnský politik Matěj Hollan na svém facebookovém profilu. 

„To je něco tak nepředstavitelně odporného, co Kubera pronesl, že oproti tomu je ten výrok Václava Klause mladšího o židovských transportech, za který ho ODS vyrazila, jen nevinná slovní hříčka. Očekávám, že k tomu ODS zaujme podobně razantní postoj,“ zmínil Hollan.

„Jako předseda českého Senátu jsem rád, že šířící se lhostejnost, nebojím se říci apatie, nepatří k povaze myšlení a práce senátorek a senátorů. Senát již nejednou dokázal, že ač politicky různorodý, v kritických okamžicích boje o ústavnost, o právo říci pravdu a odvaze zastat se těch, u kterých se to nenosí, dokáže jednotně reagovat. Historie nám totiž dává tisíce důkazů, že lhostejnost, pasivita, mávnutí rukou a nezájem o věci veřejné tvoří podhoubí, ze kterého se rodí nejprve autoritativní, později poznenáhlu a nenápadně totalitní režimy. Je proto nutné, snad dnes víc než dřív, scházet se v památných dnech u památných míst, jako je tento hřbitov, a připomínat voličům, sobě a všem lidem, že svou vlastní minulost stále žijeme. Není to tak, že holokaust, nacismus, totalita a nenávist jsou mrtvé. Stačí chvilka nepozornosti a ožijí. Braňme se tomu, dívejme se do budoucnosti, ale nezapomeňme, jak lehce lze překročit práh nesvobody,“ uzavřel pak svůj projev Kubera.

Projev najdete ZDE.

„To snad ne... totalita zahalená do slov ekologie? Tak to je hodně daleko... to mi přijde jako vtip,“ podotkla následně k výroku zpěvačka Natálie Kocábová. „Totalita má dnes podle šéfa Senátu za ODS podobu ekologie. Je to tak,“ odvětil Hollan.

„To je takovej chudák. Totalita a nesnášenlivost k jiné rase MÁ dnes zcela jinou podobu zahalenou do slov ekologie, životní prostředí. To je totálně neuvěřitelnej výrok,“ dodal.