V úvodu zprávy její autor informuje o konání současného prezidenta Miloše Zemana před pádem komunismu. Zmiňuje se mimochodem o Zemanově odporu k sovětské invazi v roce 1968, ale zároveň konstatuje, že Zeman nehrál v disidentském hnutí aktivní roli. Proto mu bylo dovoleno dělat i v období normalizace kariéru.

„V roce 1984 začal pracovat v Prognostickém ústavu. Krátce před sametovou revolucí publikoval kritickou esej, jež pojmenovala hlavní slabiny komunistického zřízení. Autorství eseje mu ještě před pádem komunistického režimu přineslo popularitu,“ uvádí zpráva s tím, že začátkem 90. let se především díky Miloši Zemanovi stala z tehdy nijak výrazné sociální demokracie nejsilnější levicová strana.

Celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

V další pasáži zprávy je hodnocena Zemanova osobnost. Český prezident prý není vnímán jako zkorumpovaný politik, ale má rád moc. Je obecně hodnocen jako inteligentní člověk, který si dokáže díky svému kousavému ostrovtipu získat pozornost médií. Zeman není ideolog a je velmi pragmatický. To se ukázalo po parlamentních volbách v roce 1998, kdy uzavřel opoziční smlouvu s tehdejším předsedou ODS Václavem Klausem.

Zpráva popisuje Zemanovu motivaci znovu se vrátit do politiky jako „nejasnou“. „Sám Zeman řekl, že poslední kapkou bylo, když jej Jiří Paroubek označil za zbabělce, který už do toho podruhé nepůjde. Za nejpravděpodobnější vysvětlení lze považovat skutečnost, že Zeman miluje politiku a moc. Často sám sebe vidí jako mesiáše. Patrně tedy rozhodla jeho touha zachránit republiku v kombinaci s jeho odporem vůči Paroubkovi,“ uvádí se ve zprávě.