„Všechny tři východoevropské země rozhodnutí Evropské komise okamžitě odmítly. Nyní mohou čelit pokutám a dalším sankcím, byť je zřejmé, že celý proces může trvat několik měsíců i let,“ píše britský konzervativní deník s tím, že tento krok znamená další zvýšení napětí, které bylo vyvoláno migrační krizí. Deník rovněž připomíná, že se doposud podařilo přerozdělit kolem dvaceti tisíc migrantů z původně navrhovaných 120 000.

V čele odporu České republiky, Maďarska a Polska stojí dle britského deníku maďarský premiér Viktor Orbán, jehož vláda uspořádala v říjnu loňského roku o kvótách referendum. Zúčastnilo se ho sice o něco méně než požadovaných 50 % voličů, ale i tak 95 % hlasovalo proti přijetí uprchlíků. „Nenecháme se Bruselem vydírat. Povinné kvóty rozhodně odmítáme,“ uvedl Orbán. Mezitím byla v maďarském parlamentu schválena přísnější pravidla pro nevládní neziskové organizace.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Britský deník dále cituje také polského ministra zahraničí Witolda Waszczykowského. Ten uvedl, že většina lidí, kteří v posledních dvou letech přišli do Evropy, jsou migranti, a nikoli uprchlíci. „Navíc v žádném případě nechtějí žít v Polsku. Museli bychom je nakonec přemístit násilím a držet je v nějakých táborech,“ uvedl šéf polské diplomacie. Obdobný názor vyjádřil i ministr vnitra Milan Chovanec. „EU strká hlavu do písku, když si myslí, že by u nás ti uprchlíci zůstali,“ cituje The Telegraph Chovance.

Britský deník připomíná, že naposledy se rozhodla Evropská unie „zakročit“ tímto způsobem v roce 2000 proti Rakousku. Diplomatické sankce však brzy vzaly za své. Oslovení analytici předpokládají, že ani hrozba pokut a sankcí postoj Budapešti, Prahy a Varšavy nezmění. Poukazují na fakt, že uprchlické kvóty jsou mezi voliči krajně nepopulární. „Pokud se Evropská unie vydá cestou pokut a sankcí, odezva veřejnosti v těchto zemích může být velmi silná,“ říká analytik Andrius Tursa ze společnosti Teneo Intelligence.

„Tento konflikt nebude mít poražené ani vítěze. Předpokládám, že se celá ta záležitost dostane až před Evropský soudní dvůr,“ předvídá Agate Costynska-Jakubowska z londýnského think-tanku Centre for European Reform. Česká republika, Maďarsko a Polsko také dostaly čtyřiadvacetihodinové ultimátum. Během tohoto času si mohou podle trpělivých bruselských dobrodinců své postoje rozmyslet. Nic však nenasvědčuje tomu, že by se tak, na rozdíl od mnichovského ultimáta v roce 1938, mělo stát.

Mohlo by se dle ní také stát, že bohatší členové EU začnou při vyjednávání v roce 2020 vyhrožovat, že odbojným státům zkrátí financování, což by znamenalo další nepříjemnou odezvu veřejnosti proti Evropské komisi. „Veřejnost v daných zemích to téměř jistě bude brát jako útok na jejich suverenitu. A vlády tomu budou muset uzpůsobit svá rozhodnutí,“ dodala.