V pondělí jednal v Moskvě francouzský prezident Emmanuel Macron se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem a choval se velmi umírněně. Sice odmítl, že by Západ měl akceptovat, že některé země nesmějí vstoupit do NATO, ale uznal, že by bylo správné některé z bezpečnostních záruk, které Rusko požaduje, mu poskytnout. Jak toto chápat? „Tento umírněný postoj má několik rovin. První je jeho snaha nahradit Angelu Merkelovou jako neformálního lídra Evropské unie, který kdykoliv bylo potřeba, uměl s každým hovořit – a to i s Putinem – a dokázal vyjednat, co bylo potřeba. Druhá poloha je, že si Macron uvědomuje, že slepé následování Spojených států – pokud jde o to, co činí ve vztahu k Rusku – se Evropě nemusí příliš vyplatit. Francie nikdy nebyla výrazně proamerická jako některé jiné členské země Evropské unie nebo NATO. Viděli jsme to třeba v době, kdy Bush mladší zaútočil na Irák. Vzpomeňme si, co se tehdy odehrávalo mezi Spojenými státy a Francií,“ připomněl generál Andor Šándor.

„Třetí polohou je, že pokud by došlo ke zmírnění napětí – v což věřím – mohlo by to Macronovi ještě více pomoci v prezidentských volbách, kde podle průzkumů se ukazuje, že by měl vyhrát a stát se opět francouzským prezidentem na dalších pět let. Další polohou je, že přestože Rusko odmítá jednat s Evropskou unií – protože s tou má prachbídné vztahy – přece jenom tu nejsilnější část Evropské unie Macron vrací do hry. Nepochybně probíhá koordinace mezi Macronem a německým kancléřem Scholzem, pokud jde o vztah k Rusku. Macron usměrňuje ten americký tvrdý postoj vůči Rusku, který jak on vnímá, není úplně ideální. Spojené státy nemají na tomto konfliktu co ztratit. Kdežto Evropa má co ztratit. Což si tyto velké země uvědomují,“ objasnil Šándor. „Macron už před časem řekl, že je potřeba nová bezpečnostní architektura v Evropě, a toto tomu odpovídá. Snaží se tuto bezpečnostní architekturu ustanovit tak, aby byla pro Rusko komfortní a zároveň aby v ní i Rusko dodržovalo principy civilizovaného moderního státu a zřeklo se některých aktivit, které vedly k rozbití Ukrajiny a podobně,“ doplnil.

Vyjádření Joea Bidena beru jako velmi nediplomatické a hrubé

Úplně nejvíce by asi mohlo ztratit Německo, které kvůli své energetické politice nutně potřebuje ruský plyn. Americký prezident Biden 7. února při setkání s německým kancléřem Scholzem řekl, že pokud Rusko překročí hranice Ukrajiny, Nord Stream 2 skončil, USA to prý zařídí. Scholz vedle něj mluvil naopak velmi obecně. Jak tento moment vnímat? „V situaci, kdy Německo odchází od uhlí a odstavuje jaderné elektrárny, nemá jinou alternativu než ruský plyn. Je vystaveno do tohoto klinče. Zaříznutí Nord Streamu 2 by znamenalo, že Německu by nezbývalo nic jiného než zkapalněný plyn ze Spojených států s marginálním přispěním katarského plynu. Scholz vždycky říkal, že Nord Stream 2 není politická věc, ale ekonomická. Scholz má problémy i doma, kde mu řada i stoupenců vyčítá tento jeho postoj vůči Rusku. Je to však těžký pragmatismus, protože bez tohoto plynu by německá ekonomika i domácnosti měly velký problém,“ konstatoval generál.

„Jak by to chtěl Biden udělat, to si nedovedu představit. Já bych takovéto hodnocení, být kancléřem Scholzem, považoval za tvrdý nátlak Ameriky vůči tak důležité zemi, jako je Německo. Zcela nepochybně toto nemůže upevnit americko-německé vztahy. Kdyby Rusku nešlo tolik o Nord Stream 2 – o což jim jde – tak by jim vyhovovalo, že by se německo-americké vztahy zhoršovaly,“ řekl. Mohou se vlastně Němci už v dnešní době „šprajcnout“ Američanům, kteří měli pochopitelně po skončení druhé světové války v Německu silný vliv? „Důvodem založení Severoatlantické aliance bylo držet Němce na kolenou, Američany v Evropě a Sověty co nejdál. Ani jeden z těchto důvodů už neplatí. Samozřejmě je ale pro Německo důležité mít dobré vztahy se Spojenými státy a platí to i obráceně. Proto říkám, že vyjádření Joea Bidena bych bral jako velmi nediplomatické a hrubé. Ukazuje se, že skutečný zájem Spojených států vůči Rusku je ho přes Ukrajinu oslabovat, protože strategická pozice a význam Ukrajiny pro Rusko z hlediska geopolitiky a jejich obav o možný útok ze Západu je strašně důležitý. Jsem si jist, že kdyby byl v Kremlu třeba Jelcin či kdokoliv jiný, tak by velmi negativně sledoval jakákoliv antiruská opatření, příklon Ukrajiny k Západu. Ukrajina a Rusko mají mnoho společného. Ať už jde o ruskou státnost, příbuzenství, strategickou polohou, Sevastopol, Černé moře, Krym. Těch věcí je tam hodně,“ upozornil.