„Vzhledem k tomu, že se na internetu sešikovala jistá skupina altruistů, mírotvorců, sluníčkářů a neohrožených zastánců menšin, kteří se v tomto hyperprostoru už přes týden statečně otírají o můj charakter v souvislosti s mým vystoupením na volebním mítinku strany Úsvit v Mostě, rozhodl jsem se tímto způsobem své angažmá v této věci poněkud osvětlit,“ uvádí Maxa.

Zpěváka samotného prý takové výlevy nechávají chladným. Protože by ale v boji o hlasy mohly poškodit Látera, rozhodl se nemlčet a vysvětlit, co ho vedlo k vystoupení na předvolebním mítinku Úsvitu – Národní koalice.

Látera zná zpěvák od devadesátých let, kdy v Litvínově provozoval hudební klub. V tu dobu se dostal do křížku s mosteckou mafií, která se jednou zaměřila na jeho podnik. Došlo ke konfliktu, během něhož na něho jeden z mafiánů vytáhl pistoli, namířil na hlavu a vystřelil. Naštěstí se ale úplně netrefil a kulka Maxu jen škrábla na temeni. Po ošetření podal na pachatele trestní oznámení, jež mu svědecky doložil Martin Láter.

„No a poté se začaly dít věci obvyklé. Výhrůžky, zastrašování, vydírání, zkrátka vše, co má přimět svědka, aby raději na vše zapomněl. Sám jsem si tím prošel, takže mi můžete věřit, že tohle není žádná procházka růžovým sadem. Jedné noci mi například anonymní hlas v telefonu s podivným přízvukem vysvětloval, že pokud své oznámení nestáhnu, zabije mi syna, což mi nadělilo pěkných pár bezesných nocí,“ popsal Maxa peripetie, jimž musel Láter čelit.

Na rozdíl od ostatních svědků však Láter neustoupil nátlaku a trval na svém. Odnesl to několikrát proraženou lebkou a naštípnutou páteří. Z nemocnice po čase vyšel už jako částečný invalida. Ani takovou fyzickou destrukcí se však nenechal zastrašit a svědeckou výpověď v celém rozsahu zopakoval před soudem, čímž prý pomohl dostat několik mafiánů za mříže.

„A právě takovému člověku jsem před pár měsíci slíbil, že vystoupím na předvolebním mítinku strany, za kterou kandiduje. Kdybych tak neučinil, případně se ze svého slibu pod tlakem sedmé velmoci (a také vaším, drazí altruisté a zastánci menšin) diplomaticky vyvázal, musela by mě do smrti hanba fackovat. Takže na této akci zahraji a na svém rozhodnutí nehodlám nic měnit,“ zdůraznil zpěvák.

„Koneckonců já osobně bych mezi našimi politiky přesně takový typ osobností, jako je Martin Láter, vřele uvítal. Už jenom proto, že za celých 27 let, které uběhly od revoluce, jsem jej v řadách našich zákonodárců nikdy nespatřil,“ doplnil.

Kritikům, kteří ho podezírají z toho, že z akce finančně tyje, Maxa adresoval následující vzkaz: „Všem těm altruistům a sluníčkářům, kteří mě ve svých internetových příspěvcích plných lásky k bližnímu svému nazývají ‚prodejnou děvkou‘: TOHLE NEDĚLÁM ZA PRACHY !!!!“ 

Celé prohlášení Martina Maxy: 

Vzhledem k tomu, že se na internetu sešikovala jistá skupina altruistů, mírotvorců, sluníčkářů a neohrožených zastánců menšin, kteří se v tomto hyperprostoru už přes týden statečně otírají o můj charakter v souvislosti s mým vystoupením na volebním meetingu strany Úsvit v Mostě, rozhodl jsem tímto způsobem své angažmá v této věci poněkud osvětlit. Nikoliv však proto, že by mě výlevy všech výše zmíněných připravovaly o klidný spánek ( jednak jsem na ně už docela zvyklý a jednak vím, že tihle už mají ve všem jasno a tyhle řádky nejspíš ani číst nebudou.), ale především proto, že celá tahle záležitost se netýká jenom mě, ale i mého kamaráda Martina Látera, který za Úsvit kandiduje a jehož chci tímto svým krokem v nadcházejících volbách podpořit. Začnu tedy pár větami o něm. Nemějte ale strach, nebudu vás na tomto místě unavovat našimi společnými zážitky, kterých bylo za těch pětadvacet let, co se známe, samozřejmě požehnaně. Zmíním se jen o jedné události, která jej myslím nejlépe charakterizuje.
Na přelomu tisíciletí operovala na Mostecku skupina grázlů, kteří se v průběhu 90.let vyprofilovali ( s tichou asistencí místní policie ) v poměrně slušnou mafiánskou organizaci, v jejímž portfoliu bylo především vydírání, lichva, výpalné a s tím vším související mrzačení lidí. Tehdy jsem v Litvínově provozoval hudební klub a sám jsem mnohokrát čelil jejich nátlaku. Při jednom z takových " nájezdů " na můj klub došlo ke konfliktu, během něhož na mě jeden z těchto grázlů vytáhl pistoli, namířil na hlavu a vystřelil. Naštěstí se ale úplně netrefil a kulka mě jen škrábla na temeni. Krátce po tomto incidentu mě tedy odvezli do nemocnice, kde mi ránu zašili a bylo z toho nakonec jen bolení hlavy. V následujícím dni jsem pak podal na pachatele trestní oznámení. Jedním ze svědků této události byl právě Martin Láter, který mé trestní oznámení svědecky doložil.
No a poté se začaly dít věci obvyklé. Výhrůžky, zastrašování, vydírání, zkrátka vše, co má přimět svědka, aby raději na vše zapomněl. Sám jsem si tím prošel, takže mi můžete věřit, že tohle není žádná procházka růžovým sadem. Jedné noci mi například anonymní hlas v telefonu s podivným přízvukem vysvětloval, že pokud své oznámení nestáhnu, zabije mi syna, což mi nadělilo pěkných pár bezesných nocí.
Takže jsem se nedivil, že většina svědků nakonec začala trpět ztrátou paměti a nemám jim to za zlé. Ne však ale Martin Láter, který si stejně jako já trval na svém. V mém případě nakonec zůstalo jen u výhrůžek, nejspíš proto, že jsem byl tehdy mediálně už poměrně známý. Martinovi se ovšem rozhodli "domluvit" po zlém. Jedné noci ho tyhle mlátičky stloukly palicemi, takže skončil s několikrát proraženou lebkou a naštípnutou páteří v nemocnici, ze které po čase vyšel už jako částečný invalida. 
A teď prosím, čtěte dobře. Martin se ani touto fyzikou destrukcí nedal zastrašit, svou výpověď nejenže neodvolal, ale v plném rozsahu zopakoval před soudem. Jeho svědectví pak pomohlo dostat několik z těchto grázlů za mříže ( kde by dle mého názoru měli hnít do smrti) a mostecká mafie tím utrpěla první citelnou ránu. Doposud totiž žádný z jejich členů vězeňskou stravu neochutnal a já jsem dodnes přesvědčen, že právě tento proces byl počátkem úpadku její "slávy ". 
Na tomto místě bych se mohl tázat, kolik lidí s takovou dávkou odvahy a zásadovosti by se našlo v řadách výše zmíněných lidumilů, sluníčkářů a moralistů, ale nemá to smysl. Jednak je nechci podrobovat hloubavé analýze jejich vlastních charakterů a jednak dobře vím, že jen nepatrný zlomek z nich, pokud vůbec někdo.
Každopádně takový je Martin Láter. A právě takovému člověku jsem před pár měsíci slíbil, že vystoupím na předvolebním meetingu strany, za kterou kandiduje. Kdybych tak neučinil, případně se ze svého slibu pod tlakem sedmé velmoci ( a také vaším, drazí altruisté a zastánci menšin) diplomaticky vyvázal, musela by mě do smrti hanba fackovat. Takže na této akci zahraji a na svém rozhodnutí nehodlám nic měnit. Koneckonců já osobně bych mezi našimi politiky přesně takový typ osobností jako je Martin Láter vřele uvítal. Úž jenom proto, že za celých 27 let, které uběhly od revoluce, jsem jej v řadách našich zákonodárců nikdy nespatřil.
A ještě jeden podnět k zamyšlení. Za celá ta léta, kterými se brouzdám českým šoubyznysem, jsem se ještě nikdy nesetkal s tím, že by nějaký pořadatel investoval do anonce na koncert interpretů, jejichž účast by neměl alespoň přislíbenou. Také já jsem se k tomuto vystoupení zavázal pouhým slibem. Nikoliv smlouvou. Mohu tedy předpokládat, že u ostatních interpretů to proběhlo podobně. Po plamenné diskusi na téma lidské solidarity, která však začala rezonovat virtuálním světem, pak některého z nich mohlo klidně napadnout, že by mohl být podezříván z nedostatku empatie a ztratit tak nějaké ty společenské body. A že by tudíž bylo možná lepší z celé věci raději vycouvat. Koneckonců slib je jenom pouhý slib, lze jej kdykoliv popřít. A když už vycouvat, tak s pořádným rámusem, ať z toho vypadne alespoň ten společenský kapitál. Divím se, že tohle nenapadlo žádného z novinářů, kteří touhle velekauzou plní stránky svých plátků a zjevně straní těm "poškozeným". Pravděpodobně také nechtějí být podezříváni z nedostatku empatie.
Každopádně, oportunismus se v téhle zemi vždycky vyplácel. Nemohu si v této souvislosti nevzpomenout na porevoluční převlékače kabátů, kteří si za své tehdejší náhlé prozření dodnes užívají přízně veřejnosti a v předvolebních preferencích válcují ty ostatní. Pochopitelně už v těch zánovních kabátech. Já si ovšem nějak nemohu pomoci a pokud bych si měl vybrat, tak jsou mi vlastně sympatičtější pomatení idealisté než ti náhle prozřivší a vystoupivší.
A na úplný závěr vzkaz všem těm altruistům a sluníčkářum, kteří mě ve svých internetových příspěvcích plných lásky k bližnímu svému nazývají "prodejnou děvkou". TOHLE NEDĚLÁM ZA PRACHY !!!!