Ve dnech smutného (letos již 57.) výročí „vstupu vojsk Varšavské smlouvy“ do Československa (nikoli 21. srpna, ale těsně před půlnocí 20. srpna 1968) možná nebude na škodu zmínit některé méně známé (nebo méně popisované a prozkoumané) součásti, příčiny a souvislosti této traumatické události, která zásadním způsobem ovlivnila naše moderní dějiny, bezprostředně připravila o život několik stovek československých občanů a desítky tisíc jich vyhnala do emigrace.

Invazi pěti států „východního bloku“ (SSSR, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, NDR) předcházela na přelomu července a srpna čtyřdenní jednání československé a sovětské delegace na nejvyšší politické úrovni v Čierné nad Tisou v areálu tamního nádraží.

Šlo tehdy o skutečné vyjednávání, v rámci kterého bylo možné invazi ještě reálně zabránit?

Dle oficiálních výkladů se tenkrát Sověti v čele s generálním tajemníkem ÚV KSSS Leonidem Brežněvem pokoušeli československé komunistické vedení donutit k tomu, aby zastavilo reformní (obrodný) proces – tzv. pražské jaro. Mělo jít o poslední varování před vojenskou intervencí. Skutečností je, že armády pěti států Varšavské smlouvy vstoupily do Československa dvacet dní po ukončení jednání v Čierné nad Tisou. Ale šlo v této vysoké hře pouze o (poměrně decentní) reformy československého režimu, jejichž cílem rozhodně nebyla změna socialistického ekonomického systému v kapitalistický, ani plnohodnotná parlamentní demokracie s garancí lidských práv a svobod pro každého občana – a už vůbec ne odchod Československa z „tábora míru a socialismu“ do západních vojenských a politicko-ekonomických struktur? Zřejmě ne. Přičemž samozřejmě platí, že Sovětům – a snad ještě více Polákům, Bulharům a východním Němcům, tehdejší československé reformy vadily, jelikož mohly inspirovat občany a společenské elity i v dalších státech východního bloku. Je možné, že československá delegace v Čierné nad Tisou doufala, že se jí podaří s představiteli Sovětského svazu uhrát nějaký kompromis, který zmírní napětí. Ale to bylo, ve světle toho, co víme dnes, značně naivní.