Těsná většina, jíž překonala magických 374, vyvolala na její tváři úsměv. A hluboké vydechnutí. Při volbě nové předsedkyně Evropské komise hlasovalo 327 poslanců proti, zdrželo se 22, jeden hlas byl neplatný. Ještě minulý týden to vypadalo ve Štrasburku na evropskou politickou válku.
Je toto těsné vítězství odvrácením evropské katastrofy, nebo pouze obvyklým pragmatickým řešením? Jean-Claude Juncker, předchůdce von der Leyenové ve funkci, zahajoval svůj mandát před pěti lety slovy, že jeho úřad je „komisí poslední šance“.
Jaká bude nová Evropská komise? Ne všechno totiž je, jak bývalo. Evropa se změnila, změnilo se i rozložení politických sil. Skončil konsenzuální gentlemen's agreement mezi socialisty a konzervativci. Pod povrchem doutná konflikt, jenž může velmi brzy vybuchnout v nebývalé explozivní síle.
Vítězství evropské zákulisní politiky
„V demokracii je většina většinou,“ oznámila vzápětí Ursula von der Leyenová, historicky první žena a po 52 letech také, po Walteru Hallsteinovi, příslušnice německé národnosti – na čele nejvlivnější instituce Evropské unie. Výsledek hlasování v Evropském parlamentu byl nakonec těsnější, než se zdálo bezprostředně před tajným hlasováním. Co se to stalo?
Své sehrála zejména zákulisní strategie německé kancléřky Angely Merkelové, která svou věrnou souputnici, jež jí stála po boku po čas tří jejich mandátů jako ministryně, přijala na popud francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jako východisko z nouze. Ursula von der Leyenová, v Německu velmi nepopulární ministryně obrany, byla původně zvažována pouze jako aspirantka – jedno z mnoha jmen, jež kololovala v bruselských kuloárech –, kde dosud zůstává hořkost po jedenadvacetihodinovém jednání Evropské rady počátkem měsíce.
Svou legitimitu ale Ursula von der Leyenová neodvozuje od Evropského parlamentu, nýbrž především od onoho turbulentního jednání Evropské rady. Začíná nyní v roce 2019 tam, kde kdysi v roce 2014 končil José Manuel Barroso, jenž pro svůj druhý mandát měl podporu 52 procent, stejnou jakou má nyní Ursula von der Leyenová.
Jean-Claude Juncker stejně jako Barroso začínali na 56 procentech podpory. Hrozí rozpad Evropy?
Volba Ursuly von der Leyenové – útok na parlamentní demokracii
Nejpatrněji byla hořkost, přerůstající v hněv a zjevnou zlobu, znát v interním dokumentu, který šířili němečtí sociální demokraté z frakce Progresivní aliance socialistů a demokratů (S & D). Ti si ve svém dokumentu, který se pracovně jmenoval: Proč je Ursula von der Lyenová nedostatečným a nevhodným kandidátem (angl.: Why Ursula von der Leyen is an inadequate and inappropriate candidate), nebrali vůbec žádné servítky. Proces rozhodování označili za „útok na počínající formu parlamentní demokracie”.
Od roku 2014, kdy se šéfem Evropské komise stal Jean-Claude Juncker, jenž byl do Evropského parlamentu zvolen, než se ujal své funkce, se proces této „počínající formy parlamentní demokracie” odvozoval od hlavního kandidáta politického frakčního uskupení, německy také „spitzenkandidat“. Legitimita Junckera byla také o poznání vyšší, stejně jako počet hlasů, jehož se mu před pěti lety dostalo. Získal tehdy 422 hlasů z počtu 751 evropských poslanců.
Právě na tento proces se odkazoval zejména Jens Geier, šéf německé sociální demokracie (SPD), když vysvětloval šíření dokumentu. V něm se mimo jiné vysvětluje to, co se již objevilo v médiích napříč kontinentem. Zejména aféry, jimž čelí navrhovaná kandidátka na vlastním dosavadním ministerstvu.
Ursula von der Leyenová, jež stojí po šest let na čele spolkového ministerstva obrany, není podle dokumentu pouze „neefektivní”, ale podle šetření německého Bundestagu ve svém úřadu porušila zásady výběru při zadávání lukrativních kontraktů. Ministerstvo utratilo „desítky milionů“ na externí konzultanty: podle interního auditu je přímo von der Leyenová, jež vyhlásila reformu armády za svou prioritu, zodpovědná za způsoby, jež v jejím resortu vládnou.
Jedním z posledních skandálů, jež hýbe německým bundeswehrem, je zakázka na rekonstrukci trénovací lodi Gorch Fock, jejíž oprava stála v roce 2015 ještě 9, 6 milionů eur, aby se na počátku roku 2017 vyšplhala k 75 milionům. Nynější odhad je ale dokonce desetinásobně vyšší: dosahuje nyní 135 milionů eur. Vyšetřování, jež vede Federální auditorský dvůr (něm.: Bundesrechnungshof), šetří podezření z rozsáhlé korupce v nejvyšších patrech ministerstva, za což je politicky zodpovědná právě novopečená předsedkyně Evropské komise.
Zmínit bychom měli i to, že v roce 2015 čelila von der Leyenová obviněním z plagiátorství. Kosmopolitní, vzdělaná, matka sedmi dětí... byla nařčena, že ve své závěrečné práci na lékařské fakultě použila pasáže, jež opsala, aniž by uvedla zdroje. Několik let předtím byl za podobná obvinění nucen rezignovat její předchůdce ve funkci Karl-Theodor zu Guttenberg. Rovněž Annette Schvanová, jiná německá ministryně, tentokrát školství, podala demisi poté, co vyšlo najevo, že části své diplomové práce byly plagiátem.
Univerzitní komise v případě Ursuly von der Leyenové konstatovala, že nedostatečně citovala své zdroje, ale toto opomenutí že nebylo úmyslné a nezasáhlo ústřední téma její práce. Měla prostě štěstí. Štěstí jí přálo evidentně i při úterní volbě.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .