Už minulý rok jsme upozorňovali, co covidová situace páchá na teenagerech, kteří končí i hospitalizací na psychiatrii. Zkušenosti s náctiletými pacienty, kteří tloustnou a stávají se už přímo apatickými, v únoru pro PL popsala brněnská dětská lékařka Tamara Polášková, která cítí beznaděj a zoufalost, což sdílí na sociální síti a těší se díky svému porozumění oblibě u veřejnosti. Depresi, úzkost a netečnost u některých dětí vystřídal vztek, možná po vzoru dospěláků.

Pokusní králíci a svědomí

Mnohé ratolesti od rodičů přebírají přesvědčení, že za situaci, která jim uvěznila život do nesnesitelného stavu, mohou politici. Maminka Šárka V., která podporuje iniciativu „Vraťte děti do škol“, prozradila stejně smýšlející komunitě, že se rozhodla bojovat aspoň písmem. A nejen ona, ale i její stejně odhodlaná dcera. Vládě, poslancům, ředitelům škol, zřizovatelům, prostě všude, kde ji prý napadne, rozesílá dopis, v němž je vyzývá, aby z našich dětí nedělali „pokusné králíky“.

„Doposud nikdo nepředložil občanům nic, co by podporovalo nutnost testování dětí před vstupem do školních zařízení a povinné dušení v rouškách při vyučování,“ píše mimo jiné, když apeluje, aby nevnucovali druhým to, co nechtějí, aby bylo činěno jim a co není podloženo žádnými studiemi. „Velké podniky jedou na plný plyn, netestuje se a ve školách by se mělo?“ vznáší řečnickou otázku a navrhuje: Pokud požaduje vláda testování dětí, ať první grafy a studie vytvoří na každodenním testování sama u sebe. „Vstup do poslanecké sněmovny, senátu, na ministerstva a podobně - pouze s testem u vchodu. Na vlastní kůži to, co chtějí vnucovat druhým.“

Na závěr doufá, že si každý z adresátů sáhne do svědomí, „protože to je v dnešní době už asi to jediné, na co u vás můžeme apelovat“. List uzavírá citátem Euripida: Čisté svědomí je to jediné, co stejnou cenu má jako život sám.

Tohle putuje k ministrovi od dítěte

A do korespondence se pustila i její dcera. A o něco drsněji. „ZNIČILI JSTE MI DĚTSTVÍ!“ je hlavní vzkaz na jejím ručně psaném listu, který dále pokračuje: „A nejhorší na tom je, že jste nezničili dětství jenom mně, ale i dalšímu (asi) milionu dětí!!!“ Obrovským písmem je napsána třetí věta: „Jste BLBCI!“

Dívenka vznáší dále řečnické otázky: „Jak to, že všechny ostatní země mají školy otevřené? Proč nemůžeme do školy po tak dlouhé době?! Jak vám by se líbilo, kdyby vám prostě někdo zavřel školu na 5 měsíců?“ A dodává: „Jo, a za to nemůže virus! Za to můžete VY!“

Dopis je ukončen slovy: „Díky za nepozornost.“

Přestože maminka s dcerou toto zveřejnila nejprve jen jako komentář k existujícími příspěvku na Facebooku, text s přílohou v podobě dětského dopisu se již objevil i samostatně v některých veřejných rodičovských skupinách na sociální síti.

Obrázky dětí, které reflektují současný stav v České republice, na svém facebookovém profilu sdílí například i poslanec Lubomír Volný.

Víkend roztrhaných rodin

Pořádný šok zažila řada prcků i uplynulý víkend, když pendleři pracující za hranicemi museli narychlo sbalit na nejasně dlouhou dobu a přejet hranice, než je Německo pro Čechy zavře. Jinak by se od pondělí do práce nedostali, potažmo z práce domů.

Jedním z nich je táta Ondra z Plzeňska, který musel o víkendu opustit tři děti, kterým nedokázal vysvětlit, proč se s nimi loučí a proč musí na dlouho odjet, když o víkendu bývá vždy doma. Čtyřletý synek brečel: „Já chci, aby s námi tatínek zůstal…“. „Jak tohle vysvětlit čtyřleťákovi,“ zoufala si manželka, která je naštěstí s dětmi doma, protože je na rodičovské dovolené s nejmladším ročním dítětem.

Teď budou „válčit“ sami bez táty, naštěstí se do rodiny nastěhovala babička, která vypomůže. Nejstarší z dětí, sedmiletá holčička, si užívá toho, jaké je to být prvňáčkem v covidové době. Zbrklý tatínkův odjezd také nese těžce, ale chápe jej lépe než mladší bratříček. „Budeme mu malovat obrázky a až se vrátí, tak na verandě, kde je velká lavice, na něj bude čekat hromada obrázků,“ prozrazuje.

Manželka odcházejícího muže nešetří kritikou: „Nevím, jak dlouho bude pryč. Bude tam bez wifi a bez ledničky - jak se bude stravovat, když je v Německu všechno zavřené? Máme přece být v Evropské unii bez hranic, volný pohyb... Oni to dělají schválně, aby je připravili o práci a poslali do fabrik za hnusnou mzdu. Chtějí je podřídit režimu!"

Tragickou pachuť mají i další pendlerské příběhy - to když jde třeba o osamělého rodiče, ať samoživitele nebo vdovy a vdovce, k nimž se stát choval macešsky už před covidem. Takový příběh vyslechly PL o víkendu přímo na „demarkační linii“. Sdílný Karel Tomášek z Chebu tam povyprávěl mimo jiné: „Mám kamaráda, kterému na podzim umřela manželka; kamarádka a bývalá kolegyně mé manželky. Mají tři děti - 21, 18 a 10 let. On pracuje v Německu. Doma být nemůže, pokud by nedostal placené volno, ale do Německa jít sám bydlet taky nemůže, když má doma desetiletého kluka. Tak tenhle člověk je totálně v p*deli!“

Další z děl naštvanmých dětí, sdílených na sociální síti.