Už minulý rok jsme upozorňovali, co covidová situace páchá na teenagerech, kteří končí i hospitalizací na psychiatrii. Zkušenosti s náctiletými pacienty, kteří tloustnou a stávají se už přímo apatickými, v únoru pro PL popsala brněnská dětská lékařka Tamara Polášková, která cítí beznaděj a zoufalost, což sdílí na sociální síti a těší se díky svému porozumění oblibě u veřejnosti. Depresi, úzkost a netečnost u některých dětí vystřídal vztek, možná po vzoru dospěláků.

Pokusní králíci a svědomí

Mnohé ratolesti od rodičů přebírají přesvědčení, že za situaci, která jim uvěznila život do nesnesitelného stavu, mohou politici. Maminka Šárka V., která podporuje iniciativu „Vraťte děti do škol“, prozradila stejně smýšlející komunitě, že se rozhodla bojovat aspoň písmem. A nejen ona, ale i její stejně odhodlaná dcera. Vládě, poslancům, ředitelům škol, zřizovatelům, prostě všude, kde ji prý napadne, rozesílá dopis, v němž je vyzývá, aby z našich dětí nedělali „pokusné králíky“.

„Doposud nikdo nepředložil občanům nic, co by podporovalo nutnost testování dětí před vstupem do školních zařízení a povinné dušení v rouškách při vyučování,“ píše mimo jiné, když apeluje, aby nevnucovali druhým to, co nechtějí, aby bylo činěno jim a co není podloženo žádnými studiemi. „Velké podniky jedou na plný plyn, netestuje se a ve školách by se mělo?“ vznáší řečnickou otázku a navrhuje: Pokud požaduje vláda testování dětí, ať první grafy a studie vytvoří na každodenním testování sama u sebe. „Vstup do poslanecké sněmovny, senátu, na ministerstva a podobně - pouze s testem u vchodu. Na vlastní kůži to, co chtějí vnucovat druhým.“

Na závěr doufá, že si každý z adresátů sáhne do svědomí, „protože to je v dnešní době už asi to jediné, na co u vás můžeme apelovat“. List uzavírá citátem Euripida: Čisté svědomí je to jediné, co stejnou cenu má jako život sám.