Hodně událostí, varovných znamení doby, svědčí o tom, že žijeme v čase geopolitického zlomu. Vyznáme se v tom, co končí, ale co přijde, pouze tušíme. Kvůli této nejistotě toužíme vědět, čím svět drží pohromadě. Hledáme pevný bod ve všeobecném zmatku. A v tomto velikonočním období si křesťané připomínají, že tím pevným bodem nejsou materiální statky, ale duchovní dědictví. Že to, čím svět drží pohromadě, není náš rozum, ale cit. Že bez víry není naděje.

Potíž je ovšem v tom, že Evropa už není křesťanská a není jisté, zda svět drží pohromadě židovsko-křesťanská tradice. Statistiky jsou jednoznačné. V Evropě ubývá lidí, pro které je v chaosu modernity pevným bodem Kristus, a naopak přibývá těch, pro které je pevným bodem Mohamed. Ruší se kostely a budují mešity. Nejvýstižnější ale bude charakterizovat dnešní Evropu jako bezbožnou. Jak mezi křesťany, tak i mezi muslimy převažují věřící vlažní. Proto otázka dneška zní: Čím drží pohromadě bezbožný svět?