Jak dokazuje asi půlhodinový videozáznam, uvítací ceremoniál připravený na počest příjezdu Si Ťin-pchinga a jeho početného doprovodu do Bílého domu byl skutečně velkolepý. Čínský prezident byl přivítán se všemi vojenskými poctami. Salutovaly mu desítky vojáků s medailemi na prsou a bílými rukavicemi, kteří střídavě drželi čínskou a americkou vlajku. Vojenský orchestr vyhrával slavnostní melodie a na červeném koberci již na hosty čekali prezident Obama a jeho choť. Nutno dodat, že první americký pár nemával tibetskou vlajkou a tibetská vlajka nebyla vidět ani na jednom jediném záběru celého videozáznamu. Aktivisté pozvání na tuto oficiální akci neobdrželi. 

Následně již k Bílému domu přijela luxusní černá limuzína, ze které vystoupil čínský pár. Prezident Obama se lehce uklonil a podal bez jakéhokoli náznaku ruku svému čínskému protějšku. Michelle Obamová manželku čínského prezidenta Pcheng Li-jüa dokonce přátelsky políbila na obě tváře. Následně se oba prezidenti vydali na „obhlídku“ nastoupených zástupců amerických vzdušných, pozemních sil a námořnictva. Velitel přehlídky poté Obamovi i Si Ťin-pchingovi zasalutoval a oba prezidenti se vydali vstříc stovkám amerických školáků.

Děti ve věku přibližně od sedmi do deseti let byly z jejich příchodu očividně nadšeni. Nadšené mávaly nejenom americkými, ale přibližně ve stejné míře také čínskými vlaječkami. Po tibetské vlajce opět ani vidu, ani slechu. Oba vůdci světových velmocí se mnoha dětem podepisovali do jejich památníčků. Dalo by se předpokládat, že čínskými vlajkami budou mávat pouze děti amerických Číňanů, ale nebylo tomu tak. Čínskými vlaječkami v euforii mávali také malí „bílí“ Američané a  Afroameričané, kteří očividně žádné čínské kořeny neměli.

Na základě těchto záběrů lze konstatovat, že čínské vlajky dětem „někdo“ dal do ruky a vyzval je, aby se po příchodu čínského prezidenta usmívaly a usilovaly také o získání jeho podpisu. Takové gesto lze vnímat jako přátelské gesto hostitele vůči hostovi, čeští aktivisté by jej však jistě mohli označit spíš za servilní pokus dostat se čínskému prezidentovi do nejmenované zadní části těla. V obdobném duchu by se dalo hovořit o návštěvě čínského prezidenta ve Velké Británii, která se uskutečnila krátce po jeho návštěvě Spojených států.

Také ve Velké Británii se dostalo Si Ťin-pchingovi vřelého přijetí a konzervativní britský premiér David Cameron jej rozhodně nečekal s tibetskými vlaječkami v obou rukách. Čínský prezident se také setkal s britskou královnou a za účasti stovek dalších osobností země společně zasedli ke vskutku královské tabuli. Výše uvedené situace ukazují, že ať už si západní státníci myslí o nedodržování lidských práv v Číně cokoliv, minimálně při vítání čínské delegace svůj názor nedávají příliš na odiv. V první řadě s ohledem na diplomatické zvyklosti, ale jistě také s nezanedbatelným přihlédnutím k čínským investicím.