V červenci 1990 Václav Havel promluvil na prvním světovém romském festivalu - RomFestu - v Brně.

„Romové, tak jako kdokoliv jiný, mají právo na své národní sebeuvědomění a na respekt ke své etnické identitě. Lidé nejsou dobří či špatní proto, že patří k té či oné rase nebo k tomu či onomu národu. Kdo tuto základní pravdu neuznává, je rasista,“ poznamenal bez obalu s tím, že před Bohem jsou si všichni rovni. Všichni lidé nesou před Bohem stejnou odpovědnost za své skutky, ať už to jsou skutky dobré, či špatné. I toto Havel řekl hostům romského festivalu. Část jeho projevu je dostupná na sociální síti Facebook.

Ve vězení se naučil, že někteří lidé si pomáhají, jiní se raději udávají a dělící čára mezi těmito lidmi nevede mezi etniky, ale napříč celou společností.

„Na vojně i ve vězení jsem poznal mnoho skvělých lidí i mnoho lidí bezcharakterních. Mnozí mi pomáhali a mnozí mne udávali. Dělící čára mezi jedněmi a druhými šla napříč jejich národnostním původem a nezávisela dokonce ani na stupni jejich vzdělání. Tato zkušenost ve mně jen posílila můj odpor ke všem projevům rasismu,“ pravil Havel.

Komunistům tehdy vyčetl, že se po čtyřicet let své vlády nad touto zemí oháněli mnoha vzletnými slovy, ale ve skutečnosti jim osud Romů, tak jako osud desítek tisíc jiných lidí, byl lhostejný. Komunisté podle Havla Romům nerozuměli a co hůř, pohrdali jimi. „O čemž svědčí různá necitlivá administrativní opatření, potlačování romské kultury, romského jazyka a všech národních specifik,“ uvedl Havel

Po čtyřicet let vlády komunistů sice vznikaly různé komise, ale ty fakticky situaci Romů nijak nezlepšily.