Podivnost nad podivnost. Amatérský think tank školí vládní specialisty? Nota bene think tank placený kdovíodkud ze zahraničí! Akce se konala na ministerstvu vnitra, stejně jako vloni. Přišel tam pronést zdravici i premiér Sobotka!

Jaké je složení panelistů konference, nevíme, můžeme se pouze kochat seznamem osob, nabídnutých k (vyznačeně „on the record“ nebo „off the record“) rozhovorům. Téma konference bylo však jasné, stojí to za to ocitovat: ruská dezinformační kampaň a ruské vlivové operace, vedení hybridní války a psychologických operací, islámský extremismus a radikalizace, terorismus, aktivity ruských zpravodajských služeb, bezpečnostní situace v Pobaltí a ruská hrozba v regionu, vedení kybernetické války a kyberobrana, odpověď Německa, Finska, Švédska a pobaltských států na ruskou agresi, kybernetickou hrozbu a dezinformační operace a falešné zprávy a mediální vzdělanost.

Nepřáteli civilizace jsou podle pořadatelů Rusko a Islámský stát. Díky bohu, že Donald Trump má jiný názor a boří těmto politrukům bábovičky. On vzal vážně hrozbu Islámského státu a ruský boj s ním, a tak se s Rusy baví důstojně, jako s partnery.

Avšak ti, kteří dávají Rusko na podobnou pozici jako Islámský stát, ve skutečnosti brání ve spolupráci s Ruskem, tedy oslabují světovou frontu boje proti Islámskému státu. Trochu zkratkovitě řečeno, aniž by se deformovala logika výroku, ti, kdo se účastní protiruských aktivit v naznačeném kontextu, působí ve smyslu pro Islámský stát příznivém. Jak ve Spojených státech, tak i u nás.

A to skutečně už dávno není legrace. To je dosti aktuální úkol pro všechny přísaze věrné zpravodajce civilní i vojenské, obranné i ofenzivní. Budiž natvrdo řečeno, že bude nutno udělat všechno pro to, aby ředitelé těchto služeb tuto problematiku důkadně rozpracovali, nechtějí-li být při dokladování své činnosti „shledáni lehkými“, a to se všemi důsledky.

Ať do toho jdou ve jménu Donalda Trumpa, kterému se snad také podaří ty studenoválečnické kazišuky už konečně odlifrovat na smetiště dějin. Bojovat za peníze daňových poplatníků minulé, nebo dokonce neexistující bitvy, a nechávat skutečné nebezpečí nepokryté, to už by bylo příliš! Toto vyloučit je též úkolem poslanců, kontrolujících zpravodajské služby. A především exekutivy, ale s tou to bude v tomto složení těžké, když nikdo z členů vlády zřetelně nemá ani koule nebo důstojnost se vzepřít této propagandistické tsunami.

Zpravodajskými složkami to však nesmí končit, protože legrace to není, kazit boj proti terorismu umanutými studenoválečnickými obstrukcemi. Do jaké míry taková činnost koliduje s trestním zákoníkem, to bude – po informační injekci od zpravodajců – úkol trestněprávních orgánů.

Sama ta protiruská propaganda je svým způsobem provedení hrozně zvláštní, protože jak přes kopírák připomíná propagandu protiamerickou z dob minulého, takzvaného zločinného, komunistického režimu, a to z jeho nejtemnějších časů. Na zmíněné konferenci totiž nebyli žádní význační oponenti avizovaných témat. Z toho každému, kdo není podlimitně vzdělán, vyplývá, že tam se žádná pravda nehledala. Pravda se totiž hledá v konfrontaci. Tady ale žádná zřejmě nebyla. Ostatně jako na žádné akci tohoto profláknutého propagandistického tanku, jemuž není stydno se hlásit k evropským hodnotám.

Konference, na níž se asi těžko ozve nesouhlas, se odehrávala spíše ve vítězném, severokorejském duchu, jako všechny akce, pořádané tímto nikoliv think-, ale propag-tankem, v jehož názvu by případněji zněly nikoliv Evropské, ale „Severokorejské hodnoty“.

Není vlastně ani divu, když se v této protiruské propagandě proponují různí politruci, bývalí učitelé marxismu-leninismu (Vladimír Votápek za všechny české, Grigorij Mesežnikov za všechny slovenské, a tak bychom asi mohli pokračovat). Mnozí pamětníci si mohou hlavu ukroutit, připadají si občas, jako by se jim pletla pravá a levá, východ a západ, ale pak začínají procitat do tvrdé reality: to, co k nám kdysi přicházelo z Východu, přichází teď ze Západu!

Zajímavě se k tomuto problému kdysi vyslovil Ludvík Vaculík: „Komunismus není názor, ale povaha; a ta povaha se v každé generaci projevuje jiným výrazem, má jiný politický oděv. Je to chování spočívající v tom, že člověk činy předbíhá své poznání. Třebas v nejlepším úmyslu.“

Vystihl tím (až na tu poslední větu) dost přesně mentalitu amerických neoconů, což ale není překvapením, neboť tito transpravičáci jsou opravdu bývalými trockisty. Ale zdejší polistopadoví zmatenci se stále ohánějí a šermují komunismem, protože tak se kdysi naučili myslet, v partaji nebo u svazáků. Ve slově komunismus to čertovo kopýtko ale není, to je právě v té povaze.

A tak se celý ten houf – po předlistopadovém a aktuálně po severokorejském způsobu – bude mezi sebou stále utvrzovat ve svém přesvědčení (je fakt, že to je nezbytné, protože jen těm opravdu pitomým nepřijdou na mysl nějaké pochybnosti). K vytvrzování jejich charakterů jim pomůže metodika štiplavě popsaná v radě, jak se stát milionářem. „No, to musíš být první rok strašná svině.“ – „A pak?“ – „Pak už si zvykneš.“

Houf bude na konferenci tleskat a jásat a protivné elementy ze svého středu vypudí. Bude jednat s chladnou hlavou, horoucím srdcem a čistýma rukama. Ostatně možná na ministerstvu vnitra ještě někde v depozitáři by našli nějaká hodně stará, použitelná hesla.

Budou tam procvičovat americké propagandistické techniky, jak byly mnohokrát popsány a bohužel i uplatněny. Někoho osočit a hned ztrestat. Nečekat na nějaké soudy, to jsou jen průtahy. Ministr vnitra Chovanec to předvedl nedávno dokonale, když se v médiích začaly přemílat jakési podivné nahrávky mezi novinářem Přibilem a ministrem Babišem a v nich se objevilo povídání o nějakých vyšetřovacích spisech. Chovanec nezapochyboval, zda porušili zákon, a rovnou do médií hlásil, že se bude šetřit pouze „do jaké míry porušili zákon“.

Jemu a podobným zůstaly zcela utajené základní evropské hodnoty jako například presumpce neviny, nebo zásada při sporu nechat rozhodnout třetí stranu. K tomu se už po dva tisíce let ustavují soudy – ale protiruští propagandisté nenechali ještě ani jedno osočení Ruska k soudu dojít. Anebo jinou, středověkou zásadu, že jen člověk hloupý mluví o tom, co slyšel, kdežto člověk moudrý mluví pouze o tom, čeho byl svědkem.

A proč se tak zastáváme Ruska? No protože se tak zastáváme především sebe! Dovolíme-li těmto anticivilizačním silám infikovat společenské prostředí a vrátit nás do doby normalizace, s tendencí sklouznost k nějakým středověkým, ne-li dokonce starověkým praktikám, kdy se spory vyřizovaly pouze právem silnějšího, pak se to dříve nebo později velmi negativně promítne do životů všech!

Nedávno jsme to zažili, a slibme si, že opakování nedopustíme!

Autor je bezpečnostní analytik a bývalý pracovník BIS