„Snáší to blbě. Zavřete svobodomyslného a přírodního člověka do zamřížovaného baráku,“ říká Milan, jeden z bratrů protivládního aktivisty a hlavního mluvčího Holešovské výzvy Slávka Popelky. Ten byl ke konci září zatčen policií, když se skrýval v obci Strání u slovenských hranic, a od té doby je uvězněn v Břeclavi.

Pavle, odstup!

Důkazem, že žalář neobrousil ostří Popelkových názorů, je jeho listopadová výzva. Týkala se prezidenta Petra Pavla, kterého protivládní aktivista vyzval k abdikaci.

„Svými dřívějšími výroky na adresu prezidenta USA Donalda Trumpa jste těžce poškodil jeho dobrý vztah k naší zemi. Nazval jste ho odpudivou lidskou bytostí. S přihlédnutím k vaší komunistické minulosti a zvláště vzhledem k tomu, že nás jaderná velmoc zařadila na čelní místo svých nepřátel, na čemž máte významný podíl, vás vyzývám k demisi. Za daného stavu je vaše další setrvání ve funkci hlavy státu jak bezpečnostním rizikem, tak i překážkou dobrých vztahů s USA,“ píše se v ní.

Zároveň se obrátil na své přátele vlastence, aby demonstrovali před Hradem až do Pavlovy abdikace.

Jednodenní hladovka

Před několika dny začal držet hladovku, která však neměla dlouhého trvání. Proč? Z počátku popisoval doživotní disident, který byl několikrát vězněn i za bývalého režimu, že ve vězení je za Fialy hůř než za Husáka. Jako vegetarián opakovaně žádal bezmasou stravu, ale nevyhověli mu. Pojídal pečivo a přílohy k většinou masitým jídlům.

Žádost o mimořádný potravinový balíček mu prý zamítli, vitamínové doplňky od bratra nevydali. Ve vězeňské kantýně si nic koupit nemohl, protože mu zabavili celý důchod. Jelikož zprávy prosákly na veřejnost, hned na druhý den dostal bezmasé jídlo a hladovku zrušil.

„Berou mu celý důchod, má děcko a já platím výživné. Nedávno se mi přihlásili nějací jeho podporovatelé a poslali mi již podruhé pět tisíc korun. Moc mi to pomohlo a všem za tenhle nezištný dar děkuji,“ doplňuje Milan Popelka.

„Vždy máme krátké nejisté hovory. Probíráme základní věci a hltá informace ze svého prostředí. Řekne vždy, že se mu daří dobře, ale asi to nebude nic moc. Konečně dostává vegetariánskou stravu. Učí se anglicky a trochu i rusky,“ řekla nám další osoba Popelkovi blízká, která si však nepřála zveřejnit svou identitu.

Politickým pořád

V roce 2023 byl Jaroslav Popelka odsouzen za podněcování k výtržnictví, kdy na jedné z demonstrací vyzýval dav ke stržení ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea, k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců podmíněně a zákazu vstupu do Prahy na osmnáct měsíců. Popelka zákaz porušil. Za to dostal dvouměsíční trest.

„On z těch soudů nevyjde. Jeden bude mít v Praze. Nevím, ohledně čeho. A pak snad v Uherském Hradišti. Tam by měli řešit, že nenastoupil ve stanovenou lhůtu k výkonu trestu. V dané chvíli má sedět snad osm měsíců,“ řekl také ParlamentnímListům.cz jeho bratr Milan.

Aktivistický souputník Miroslav Kelnar o Popelkově osudu mluvil 17. listopadu na demonstraci před Národním muzeem. Kdysi o tom také napsal: „Tato vláda se opravdu činí, aby si vysloužila nálepku totalitní diktatury potírající opozici tím, že zavírá její aktivisty do vězení.“ Na začátku roku Popelka ParlamentnímListům.cz řekl: „Nechci být mučedníkem. Raději budu doma než ve vězení. Když to ale bude nezbytné, půjdu sedět. Pokud to prospěje naší věci, národu a zemi, tak proč ne.“

Popelka se roku 1988 začal stavět stále otevřeněji proti komunistickému režimu. Tiskl letáky, vyzýval k demonstracím a Komunistickou stranu Československa k demisi, držel hladovky, přátelil se s Petrem Cibulkou. Mezitím byl několikrát vězněn. Po listopadu 1989 vystudoval teologii a žurnalistiku v Olomouci a působil v několika redakcích menších časopisů a v politických uskupeních. V roce 2012 vyzýval k celostátnímu protestu a požadoval společenské a politické změny, což bylo zveřejněno v takzvané Holešovské výzvě.