Myslím, že při hledání odpovědi na tuto otázku, je vhodné zavzpomínat z jazykozpytného hlediska. Často se opakuje klišé „vrátila se nám svoboda“, možná i demokracie, která též možná „přišla“, nebo co. Chci tím zdůraznit tu pasivitu, kterou tato prohlášení freudovsky prozrazují. Svoboda holt asi sama od sebe přichází a odchází, jako počasí. Ano, většina lidí pro větší svobodu ve společnosti udělala pramálo – proto se též těžko divit, že se tu ta svoboda u nás mnoho neohřála.

S tou demokracií na nás freudovský aspekt jazykové analýzy opět šprýmovně vyplázne jazyk. Patříme mezi státy, které do různých koutů světa „vyvážejí demokracii“, ať už ji tam chtějí, nebo ne (pár bomb na jejich hlavy přesvědčí i ty zatvrzelé). A opět pak není divu, že jsme už asi všechnu demokracii vyvezli a mnoho jí nám tu nezbylo.

George Friedman v knize Ohrožená Evropa napsal, že dávný počátek evropského impéria spočíval nikoliv v mýtech, ale naopak, ve vůli je rozdrtit. Vzkříšení mýtů ve 20. století pak znamenalo začátek konce evropského impéria.

A když se rozhlédneme kolem sebe v době kolem 17. listopadu, co kolem sebe slyšíme? Mýty, fámy, povídačky, pohádky a vyslovené lži. Pravda sice jako čertík na nás vykukuje na každém rohu, spoza těch hybridních žvástů, ano mýtů, kterými nás zavalují ti „ochránci demokracie“, ale tyto záblesky pravdy jsou systematicky zavalovány tunami duševních exkrementů, které se na nás nyní valí už i ze samotného Pražského hradu.

Pojďme opět porozbíjet mýty, jestli to pomůže. Podívejme se na tu situaci tvrdě realisticky: Není to vlastně správně, když se rozvědčík z minulého režimu přijde poklonit památce mýtu o studentech, kteří nám přinesli svobodu? Je to správně! Protože on nás svou přítomností nutí nezapomenout, že v celé té záležitosti hráli nejdůležitější roli jeho kolegové a další spříseženci. Jeho přítomnost na Národní je vlastně tak přehnaným mýtotvorným gestem, že je ve své podstatě naopak aktem bořícím mýtus.

Takže k vaší otázce – svobodu i demokracii ohrožuje pouze naše zarputilá tupohlavost, lenost, předpostrašenost. Jsou tu ještě zbytky svobody a demokracie, ale skomírají. Co je vyprovokuje? V listopadu 1989 lidi vyprovokovala fáma, a proto ta svoboda a demokracie, které takto přišly, jsou spíše podobny simulakru (simulakrum je virtuální kopie neexistujícího originálu, která je reálnější než skutečnost). Bude muset lidi v budoucnu vyprovokovat nějaká skutečná oběť, aby svoboda a demokracie (nezapomenout přitom na spravedlnost!), které si lidé nikoliv vycinkají, ale solidárně vybojují, byly skutečné?

P.S. Sháním knihu Curzia Malaparteho Technika státního převratu. Zn.: Nutné, spěchá