Administrativa Evropské unie a hned dvakrát v dost nelichotivém světle a připomenutí zesnulého Milana Lasici jako výjimečného publicisty – to je obsah pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Říkalo se kdysi za komunismu, že – tehdy nepřátelsky vnímané – Spojené státy si hrají na světového četníka. Pravda, mělo to své opodstatnění – viz akce zpravodajských služeb i vojenských sil USA v Panamě, na Haiti, ve Vietnamu, v Chile a mnoha dalších místech. Připomněl jsem si však to úsloví o četníkovi v jiné, aktuální souvislosti. Jestliže si USA hrály a hrají na četníka ve sféře geopolitiky, což platí dosud – viz ‚arabské jaro‘, Sýrie a tak dále, pak takovým menším, ale stejně odporným četníkem je administrativa Evropské unie,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Uvědomil si to nejen při nedávné prezentaci zprávy o dodržování právního státu, kde nám „naše“ komisařka Věra Jourová vysvětlila, jak budeme pykat za to, když nebudeme opisovat z bruselských brožurek a vychýlíme se od tamních direktiv byť jen na milimetr. „Jen dva dny poté předvedla nevídanou porci pokrytectví předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leynová. Vyjádřila velice radikální rozrušení nad zprávou neziskové organizace Forbidden Stories, podle níž docházelo v řadě zemí ke špiclování novinářů a aktivistů ze strany vládních kruhů za pomoci sledovacího programu Pegasus izraelského původu. Užití tohoto spywaru se mělo týkat například Ázerbajdžánu, Bahrajnu, Saúdské Arábie, Rwandy, ale také Indie, Mexika či Maďarska,“ podotýká mediální analytik.

Pátá kolona zajišťuje prosazování direktiv ze Západu k nám

V hledáčku špiclovacího zařízení se údajně ocitali nejen novináři ve jmenovaných zemích, vnímaní jako nepřátelsky naladění vůči tamním režimům, ale také tzv. lidskoprávní či LGBT aktivisté, jak se lze ve zprávě dočíst. „Leyenová při pondělní návštěvě Prahy pateticky zdůraznila, že Evropská unie si zakládá na svobodě tisku a médií. Připomněla, že právě svoboda projevu patří k unijním pilířům. Trochu nečekanou pointu jejím slovům dodal Tomáš Flídr, když řekl, že bude nejspíš v budoucnu nutné, aby podobné systémy podléhaly mezinárodní regulaci. Regulace jako předstupeň cenzury a ideologické diktatury ale – s prominutím – je v přímém rozporu s pojmem svoboda slova, jak nám ji garantují mezinárodní úmluvy i naše Ústava,“ konstatuje Petr Žantovský.

Domnívá se, že jednu z odpovědí na to dilema dá možná pohled na dosavadní dráhu tohoto Tomáše Flídra. „Vystudoval obor Politologie a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově v Praze. Na Národním bezpečnostním úřadě se podílel na vytváření Zákona o kybernetické bezpečnosti a regulace této oblasti v Evropské unii a NATO. Působil jako koordinátor kybernetické bezpečnosti na Ministerstvu zahraničních věcí. Tedy další úžasný politolog, sloužící zájmům cizích mocenských organizací – EU a NATO. Řadí se tam směle po bok lidí jako František Vrábel, Jakub Kalenský a další. To je naše pátá kolona, zajišťující prosazování direktiv ze Západu do naší praxe,“ upozorňuje mediální odborník.

Opoziční politici kolektivně šílí radostí z výroku Leyenové

A má zlé tušení, že to nedělají jako dobrovolníci, ale že je za to někdo slušně platí. „Tak to je v naší historii už zakotveno od Rakouska přes protektorát až po období pod sovětským dohledem. Většina společnosti si myslí něco, co je v rozporu s nějakými zahraničními úmysly. A vždy se najde spousta úslužných a poslušných jedinců, kteří svým veřejným vystupováním rádoby legitimizují ty zájmy odjinud a pomáhají potlačovat názory našich lidí. Co je na tom však nejobludnější, že u našich novinářů většinou sklízejí potlesk a velkou propagaci. Jak stojí v onom často tradovaném výroku Marka Twaina: ‚Máme spoustu zákonů na ochranu tisku, ale ani jeden na ochranu před tiskem‘,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.