Zpracovatelé zákona ve svém návrhu uvádějí, že spolky, církve či náboženské společnosti mají často dobře organizovanou členskou základnu a mají k dispozici i dobré materiální i odborné zázemí. Zákon je ale nemotivuje k tomu, aby se v době míru zapojily do přípravy občanů na obranu státu.

S jejich povinným zapojením se v současné době počítá až po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Dokument ale upozorňuje, že není jasné, jak by stát v případě svého ohrožení přípravu občanů zvládl. Znamenalo by to totiž jednorázové nasazení velkého počtu lidí, a tedy i odčerpání profesionálních sil. Navíc by podobná příprava byla velmi náročná časově. Ministerstvo obrany zároveň podotklo, že stát nemá k dispozici žádné informace o tom, jak jsou jeho občané k obraně připraveni.

Předložená novela zákona si tak klade za cíl vytvořit systém, ve kterém by se lidé v době míru dobrovolně připravovali na obranu státu. Již dříve ministerstvo uvedlo, že by se do něj mohly například zapojit střelecké spolky, radioamatéři, spolky zabývající se zdravovědou či sebeobranou nebo třeba kynologové. Ministerstvo by vedlo rejstřík těchto spolků a pomáhalo jim finančně, materiálně i metodicky. Mělo by zároveň k dispozici seznam jeho členů. Při odvodech by pak mohlo přihlédnout k jejich schopnostem a znalostem, a mohlo je tak lépe zařadit na vhodná místa.

Ministerstvo uvádí, že chce spolupracovat se spolky, které se zabývají aktivitami, které upevní morální vlastnosti, fyzickou zdatnost či psychickou odolnost občanů, zvýší jejich znalosti, odbornost nebo návyky, které můžou být při obraně státu využitelné. Lidi mají vést i ke zvládání nevojenských mimořádných událostí a krizových situací.

Roční náklady na celý systém by měly být 200 milionů korun. V prvním roce by ministerstvo mezi branné spolky rozdělilo 136,3 milionu korun, v dalších letech pak 147,2 milionu korun. Zbytek peněz by úřad stálo navýšení počtu pracovníků, odborná příprava a další výdaje.