Historik Jaromír Mrňka z Ústavu pro studium totalitních režimů v rozhovoru na Českém rozhlase vysvětloval, že pohled na vlasovce nemůže být černobílý. „Vlasovci byli zásadní silou v Pražském povstání, protože to byla jediná dobře vybavená a organizovaná složka, která pomohla pražským povstalcům,“ potvrdil Mrňka, ale záhy dodal, že „prohlášení, že by byla Praha bez jejich pomoci zničena, je přehnané a s jistotou se to určitě říct nedá“.

Rusové vnímají vlasovce jako zrádce a Mrňka to bere jako legitimní názor. „Hodnoticí kategorie jako zrádce jsou v historii zrádné, ale z pozice Rudé armády to tak být vnímáno může. A to přetrvává i v dnešním Rusku,“ říká historik. Dodává ale, že jednoznačné odsouzení, jako přichází z Ruska, si příslušníci Ruské osvobozenecké armády nezaslouží. „Podmínky v nacistických zajateckých táborech byly hrůzné a přidat se na stranu Hitlera byla vlastně jediná šance na přežití,“ připomíná Mrňka s tím, že takové extrémní podmínky dnes nedokážeme objektivně posoudit.

Mrňka také vysvětluje, že vlasovci se sice přidali na stranu Pražanů a tři sta jich při bojích zahynulo, nešlo ale z jejich strany ani tak o snahu porazit Němce, jako vylepšit si pošramocenou pověst. „Rozhodnutí pomoci povstalcům bylo čistě oportunistické, protože se snažili na poslední chvíli nějak změnit svoji předešlou pověst. Chtěli se tak dostat do amerického zajetí,“ míní historik.

Také mu vadí výroky podporovatelů zamýšleného pomníku, podle kterých už Rudá armáda přijela do vyčištěné Prahy. „Je problémové to takhle jednoduše zhodnotit. Sovětské jednotky, které dorazily 9. května, se zapojily do vyčišťovacích operací a také sehrály svoji roli. Určitě to nebylo tak, že by vstoupily do klidného území, kde už se nebojuje,“ upozorňuje Mrňka.

Ruské proklamace o válečných zločinech vlasovců a jejich odsouzení Mrňka komentoval slovy, že nic z toho není prokazatelné. „Žádné válečné zločiny nejsou nijak prokazatelné, obecně máme velmi málo informací o pohybech malých vojsk ke konci války, protože to bylo velmi zmatečné období,“ reaguje na ruská prohlášení.

Mrňka se nediví, že kauza kolem sochy maršála Koněva nebo zamýšleného pomníku vlasovcům vyvolává emoce. „Emoce to vyvolává, protože to není o historii, ale o paměti, kterou vytvořila politika a která se kříží s naší vlastní pamětí. V Rusku se zakonzervovalo přesvědčení, že oni jsou ti mírotvorci, kteří porazili nacisty, zatímco u nás se veřejně debatovalo o mnohých věcech a křivdách, které se na obou stranách udály,“ vysvětluje.  

„Je škoda, že historici se dostávají ke slovu až v době, když planou emoce kolem politických rozhodnutí, jako to bylo vidět u pomníku Koněva nebo teď,“ posteskl si Mrňka na závěr.