„Když jsem na letišti na všechny tři kluky čekal, první dojem byl, že je to divné déjà vu toho, co se stalo před čtyřmi roky, kde jsme čekali na letadlo se čtyřmi našimi padlými,“ uvedl posmutněle Stehlík, podle kterého včerejší ceremoniál k uctění památky tří českých vojáků padlých v Afghánistánu prý odpovídal míře události, která české vojáky zasáhla.

I když uvítání podle něj bylo důstojné, za důležitější považuje to, co se nyní děje v ulicích, na sociálních sítích či improvizovaných pietních místech. „Je to obrovská pozitivní odezva, kterou ta celá událost ve veřejnosti má. Chci poděkovat i médiím, jak k celé věci nesmírně citlivě přistoupila a jak velký prostor této tragické události dávají,“ řekl.

Z výše uvedeného Stehlík usuzuje také to, že se postoj české společnosti k vojákům a k armádě všeobecně mění. „O tom jsem naprosto přesvědčen. Nedovedl bych si ani představit, že by před patnácti lety něco takového proběhlo způsobem, jak je tomu nyní. Dnes lidé na Vítězném náměstí v Dejvicích, kde projížděla pohřební auta s rakvemi vojáků, stáli s vlajkami, salutovali a tleskali,“ uvedl vojenský historik s tím, že takové záběry z návratu padlých znal pouze ze záběrů Spojených států, Kanady a Velké Británie. „Postoj se rychle radikálně změnil a je takový, jaký by měl být,“ doplnil.

Prezident republiky oznámil, že všechny tři padlé vojáky vyznamená 28. října. Vojáci také již byli povýšeni. Podle Stehlíkových slov je to opravdu významný symbol a zároveň tím společnost říká, jací to byli hrdinové. „Jsem rád, že povýšení již nikdo nezpochybňuje, před pár lety byla praxe ještě jiná,“ řekl a dodal, že jen to, že tam odjíždějí, je hrdinství. „Nasazují tam vlastní život a nikdy nevědí, co se tam může stát. V Afghánistánu jsou opravdu místa, která mohou být nebezpečná. I do velké základny ale může proniknout sebevražedný atentátník, na životě jsou vojáci někdy ohroženi i jen při přesunech na základnu.“

Každý, kdo tam jede, sice počítá s rizikem, ale nemyslí si, že by to mohlo prý skončit tragicky. „Voják vždy doufá, že absolvoval kvalitní výcvik, že tam s sebou má kvalitní kamarády a dobrý tým, který situaci zvládne. Někdy jen zkrátka chybí trocha toho štěstí a skončí to takhle špatně,“ sdělil Stehlík. Na otázku, proč tam jezdí, odpověděl, že většina vojáků říká: Když někde hoří, jede hasič k ohni a nejezdí tam, kde se nic neděje. „Říkají, že raději budou s tímto svinstvem bojovat daleko od našich hranic, jen aby uchránili svou rodinu a občany před tím, co by nás mohlo čekat,“ doplnil.

Češi vnímají, že jsou blíže válce, navzdory vzdálenosti, říká Stehlík. Poukazuje i na to, že je vidět, že zájem společnosti umocňuje i téma terorismu především v otázce bezpečnosti. „Uvědomují si to hlavně kvůli teroristickým útokům, ke kterým došlo v centrální Evropě. Vědí, že se to může stát i u nás. Neuvědomují si ale, že od 11. září 2001, od teroristického útoku na dvojčata v New Yorku, je i naše země svým způsobem ve válce,“ řekl s tím, že podle zásad NATO jsme jednou ze členských zemí, která v rámci kolektivní obrany plní své členské závazky a zapojuje se do boje po boku našich spojenců. „Jak sami vidíme, v tomto boji v zemi zmítané válkou máme své zraněné, zmrzačené, ale i padlé,“ uzavřel.