Poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková na začátku popsala, jak pracují na vzniku místních organizací, a navíc začínají sestavovat kandidátky do krajských voleb. Na konci února bude opět nejen s předsedou hnutí Václavem Klausem mladším jezdit po českých obcích a městech a představovat dosud čerstvý politický projekt voličům.

Na začátku akce také vysvětlovala, jak se vůbec dostala k politice. „Moje rodina byla vždy nějakým způsobem politicky aktivní a doma se politika vždy řešila. Můj dědeček si i kvůli činnosti v Sokole prošel třemi koncentračními tábory a za činnost v Sokole byl také v roce 1962 uvězněn znovu. Bratr podepsal Chartu77, takže politika byla doma všudypřítomná,“ vysvětlila první místopředsedkyně Trikolóry. Vzpomněla, jak dostala ředitelskou důtku na gymnáziu, kde pobíhala s peticí Několik vět, a také na cestu do Kanady, která měla trvat pouhé tři měsíce, avšak nakonec za mořem zůstala šest let. 

Majerová Zahradníková: Největším problémem školství je inkluze

A zazněl první dotaz z publika: „Byla Kanada už tenkrát tak sluníčková jako nyní?“ Podle Zuzany Majerové Zahradníkové nebyla: „V Kanadě jsem vnímala svobodu velmi pozitivně a žádné zákazy a restrikce tam tehdy nebyly. Rok 1993, kdy jsem tam odjela, byla hezká doba. Ale pro mne bylo vždycky důležité, že se vrátím do Olomouce.“

Zmínila také, že jednou z motivací jejího vstupu do politiky bylo školství, které historicky bývalo vizitkou země, včetně zastoupení učitelů: „Čeští učitelé vždy měli potenciál vnímat svoji práci jako poslání, protože za ty peníze musí jít o poslání, to nemůžete dělat z lásky k výplatě. V době, kdy já učila ve škole, tak prodavačka v Lidlu měla více peněz než já. Srovnání je trochu smutné, rozhodně se nechci nijak dotknout prodavačky v Lidlu, ale jen poukázat, že učitel – nejen díky studiu, ale i předávání znalosti a vědomostí, co je vlastně pro člověka jako základ do života víc, než vzdělání? – není správně ohodnocen,“ řekla Majerová Zahradníková.

Za největší problém českého školství označila zcela jistě inkluzi. Inkluze podle ní způsobuje všechny problémy, které se k ní přidružují, ať už šikana, špatné výsledky, nesplněné maturity… „Inkluze jako taková dostala školství do slepé uličky. V roce 2017 jsem odcházela ze školy a už tehdy mi kolegyně řekla, že má pocit, že děti ve třídě už bude asi jenom hlídat.“ Vzpomněla na vlastní zkušenosti s výukou a popsala, jak těžké je zvládnout děti různých úrovní v jedné třídě. Upozornila na byrokratické představy o podobě hodiny ve škole, ve srovnání s realitou. „Když jsem to spočítala, zbylo mi asi pět minut na samotnou výuku.“

„Společnost, která není vzdělavatelná, je lépe manipulovatelná“

Upozornila, že česká speciální pedagogika bývala inspirací pro další země. „Speciální pedagogové a školy jako takové dokážou, co dítě jinak nikdy nemá šanci zvládnout. Na speciální škole se dítě od první do deváté třídy ve skupině deseti dětí naučí číst, podepsat se, spočítat si peníze a naučí se další dovednosti, takže bude schopno se vyučit. Na základní škole propadne jednou na prvním stupni, protože víckrát nemůže, jednou na druhém stupni, protože víckrát nemůže a kantoři pak přimhouří oči a nechají ho proplout. Takže v deváté třídě neumějí nic, kdežto ve speciální škole by to uměli. Kam to má dovést společnost? Společnost, která není vzdělavatelná, je lépe manipulovatelná,“ řekla.

A uzavřela téma veršem Jiřího Žáčka: Z hlav se setnou ti, co přeční, jen průměrní jsou věční. A to – podle místopředsedkyně hnutí Trikolóra – je situace českého školství.

Petr Štěpánek, jenž zároveň působil jako průvodce večerem a pokládal stranické kolegyni otázky, zabrousil k úloze a významu neziskových organizací ve školství.

Zmínil například neziskovku EDUin, kterou prý podporuje senátor Jiří Drahoš. „Přitom ovlivňuje projekty a podílí se na tom, co jde z ministerstva do škol, například projekty České spořitelny, která plácá, že učí děti finanční gramotnosti, ale jediný výstup na konci dne je, že si mohu otevřít studentský účet u České spořitelny. Vypráskala bych je ze školy, co tam mají co dělat? Jak je možné, že jsme dopustili, že v rámci výuky, v rámci pracovního školního dne mají děti místo učení a poznávání besedy o ničem?“

„A ještě dostávají omluvenky, aby chodili demonstrovat. O prázdninách nedemonstrují, proč?“ ptala se Majerová Zahradníková.

Štepánek: Peníze jdou neziskovkám, nikoliv učitelům

Petr Štěpánek navázal: „Za těma neziskovkama jdou velký prachy – ale místo, aby peníze šly učitelům a učitelé byli dobře zaplacení, a aby dobře naučili děti, tak se jim házejí klacky pod nohy tím, že složení žactva je různorodé a mají ve třídě nevzdělatelné děti. Peníze nejdou učitelům, ale neziskovkám, asistentům. Školství je černá díra, kam padá stále více a více peněz, ale neefektivně. Abych to uzavřel – z nejhoršího jsme uvnitř,“ řekl Štěpánek.