Během prvního setkání se transaktivistická organizace setkala mimo jiné se zástupci vládní španělské Socialistické dělnické strany, koalice SUMAR, strany Unidas Podemos, Basque Nationalist Party a požádala je, aby společně zaregistrovali „zákon o transpaměti“, informoval v únoru letošního roku server Europa Press.

Součástí vyjednávání byl i nátlak na historické křivdy, které se transosobám děly. Zákon by měl do legislativy zavést formu reparací za „násilí, které utrpěli trans a genderově disidenti během diktatury a postfranského režimu“.

Prezident organizace, transidentifikovaný muž jménem Mar Cambrollé, tehdy prohlásil, že „Francova diktatura a postfrancoismus porušily nejzákladnější práva trans a genderově různorodých lidí, kteří nejenže utrpěli nejhorší následky Francova režimu při ztrátě svobody, ale také trpěli při nutnosti utéct do exilu“. Cambrollé tvrdil, že trans-identifikovaní lidé trpí „extrémní chudobou“ v důsledku odkazu diktátora Franca, fašistického vůdce, který vládl Španělsku do roku 1975.

„Vyspělá a demokratická společnost musí napravit toto systematické porušování zapomenuté populace, která si dala svá těla a která svou viditelností také přispěla k nastolení demokracie a rozšířila ji o pluralitu a rozmanitost,“ nechal se slyšet Cambrollé.

Navržená legislativa o doživotním důchodu požaduje, aby jeho hodnota byla ve stejné výši „jako minimální důchod sociálního zabezpečení pro důchodce starší 65 let bez rodinných povinností“. Organizace mluvila o normativních rolích, které byly vnucené ženám a mužům za Francova režimu. „Situace, kterou zažívají trans, gayové a lesbičky, lidé, kteří se neřídili normativními rolemi vnucenými mužům a ženám během Francova režimu, rozpoutali pronásledování, věznění, stigma a popírání základních práv,“ tvrdil Cambrollé.

„Tyto podmínky, které byly svou povahou strukturální, jim bránily mít stejné příležitosti jako zbytek populace, vytlačovaly je na okraj společnosti a sociálního vyloučení, což mělo zásadní dopad na jejich fyzické a duševní zdraví. Dnes, v soumraku svých životů, jsou opět zasaženi extrémní nejistotou vyplývající z nemilosrdného diktátorského režimu a zanedbávání demokracie,“ stojí v prohlášení.

„Demokracie má stále dluh vůči trans lidem a genderovým disidentům, kteří byli za Franca pronásledováni, potrestáni a umístěni do pěti věznic a koncentračního tábora. Pak nastalo období v postfranckém období nucené psychiatrie,“ vysvětluje Mar Cambrollé.

Důchod by se podle navrhované legislativy vyplácel bez ohledu na příjmy žadatele, jak ze soukromé nebo zaměstnanecké činnosti, bez ohledu na dávky sociálního systému. V legislativě se také mluví o přednostním přístupu k veřejnému bydlení a programům podpory bydlení.

„Speciální penze pro trans* lidi jen proto, že jsou trans*. A to bez ohledu na jejich příjmy. Přednostní přístup transgender osob k veřejnému bydlení a podpůrným programům. To, co požaduje Plataforma Trans, se nazývá privilegia,“ dostalo se návrhu legislativy reakce.

Pensiones especiales para trans* por el mero hecho de serlo. Y al margen de sus ingresos. Acceso prioritario de las personas transgénero al parque público de vivienda y a los programas de ayuda.
Lo que pide @PlataformaTrans se llama privilegios.https://t.co/n8GP9DnDIA

— La guerra mas larga de la historia (@GuerraMasLarga) September 8, 2024