Šéf Památníku Lidice Eduard Stehlík loni oslovil historiky a experty z různých institucí, aby dostupné podklady podrobně posoudili. Ti v drtivé většině dospěli k závěrům, že lidickou ženu z údání své podnájemnice vinit nelze.

Stehlík upřesnil, kolik historiků oslovil: „My jsme se obrátili na deset renomovaných českých a slovenských institucí. Chtěli jsme studovat originální doklady i zahraničním zastoupením, samozřejmě z hlediska obdobných dějinných,“ uvedl.

Ke studii si přizvali různorodé instituce: „Byly osloveny tři univerzity: Univerzita Karlova v Praze, Univerzita obrany v Brně a Univerzita Palackého v Olomouci. Kromě toho také historické ústavy: Historický ústav Akademie věd České republiky a Historický ústav Slovenské akademie věd. Dále pamětní instituce: Památník Terezín, Muzeum pamětí XX. století, Ústav pro studium totalitních režimů,“ vyjmenoval.

Od všech institucí si vyžádali posudky dokumentů: „Všechny tyto instituce jsme požádali, aby jejich ředitelé vybrali podle vlastního uvážení dva historiky, kteří se věnují danému období a budou schopni vypracovat posouzení historických dokumentů,“ doplnil.

Výsledkem obdržel celkem čtrnáct posudků, z toho třináct expertů dospělo ke zmíněnému závěru, že lidickou ženu není možné vinit z udání podnájemnice.

Hlavní argument historiků byl podle Stehlíka jednoduchý: „Celé to obvinění stojí na jednom jediném dokumentu, který byl sepsán v prosinci 1945, půl roku po ukončení 2. světové války. A autorem tohoto dokumentu je bývalý protektorátní četník Evžen Ressl, který přímo tu lidickou ženu židovského původu Štěpánku Mikešovou, která žila v Lidicích od roku 1939 toho 2. června 1942 zatýkal.

„V dokumentu obviňuje lidickou ženu Alžbětu Doležalovou, u které bydlela, že ji údajně udala, a zároveň Štěpánku Mikešovou obviňuje z toho, že informacemi, které poskytla gestapu, způsobila zkázu Lidic,“ připomíná Stehlík.

Zdůrazňuje, že tento dokument byl sepsán za zcela jiné politické situace člověkem hluboce zainteresovaným v celé věci. „Protože pochopitelně právě Ressl mohl být obviněn z kolaboranství ze zatčení této ženy atd.,“ uvedl.

K tomuto dokumentu musí podle něj člověk minimálně přistupovat s mimořádnou obezřetností. „To víceméně konstatovali všichni posuzující,“ doplnil Stehlík. Všechny posudky Pamatník Lidice zveřejnil na svém webu, v případě zájmu si je může každý podrobně prostudovat.

Závěry považuje Stehlík za definitivní, pokud se neobjeví další dokumenty. „Z pohledu Památníku Lidice v tuto chvíli, pokud se neobjeví nějaké jiné dokumenty, dosud neznáme, tak to bereme jako definitivní tečku za tím případem. V tuto chvíli nevidím žádný relevantní dokument, který by mohl tuto věc zpochybnit,“ sdělil s tím, že věří odborníkům, kteří posudky zpracovávali.

Kauza se bohužel nejvíce dotkla dcery Alžběty Doležalové Marie Šupíkové, která nedávno ve svých 88 letech zemřela. „Je to případ nesmírně bolestivý, dotkl se osobně tvrdě i některých donedávna žijících lidí, zejména dcery paní Doležalové, která byla obviněna z toho, že údajně udala svou podnájemnici,“ uvedl Stehlík, podle kterého nezvládnutí historického řemesla zkrátilo bohužel paní Šupíkové život.