„Já jsem byl právě na jednání v českém Senátu, když mě ta zpráva zastihla. Mluvil jsem s Lubošem Dobrovským ještě před týdnem a z toho, co mi říkal, jsem pochopil, že tahle velmi bolestivá chvíle se blíží. Česká společnost přišla o mimořádného člověka, o člověka velmi zásadového, statečného, věrného, ale také velmi sečtělého znalce české literatury, slovanských literatur, o diplomata, o veřejného činitele, o odpůrce komunistického režimu a obhájce lidských práv. Je to velká ztráta,“ uvedl Žantovský v úvodu vzpomínky.

„Byl mimořádný především svou nesmlouvavostí, do které vkládal mimořádnou energii, kterou měl od přírody a kterou si udržel vlastně až téměř do konce. Bylo velmi riskantní se s ním dostat do neshody, nebo se s ním přít, protože on se uměl přít se vší přesvědčivostí, které byl schopen, ale současně byl také dobrý kamarád se smyslem pro humor a člověk velmi respektovaný,“ sdělil dále Žantovský. 

Dále se rozhovořil o tom, jak si Dobrovský uvědomoval například smrt svého otce v koncentračním táboře a historii jako takovou. „On si uvědomoval historii své rodiny, jak té její části, která byla židovského původu, tak i té druhé českého původu sahajícího až ke známým českým obrozencům. Myslím, že to přijímal jako závazek, a proto také byl tak oddán svým ideálům, byl oddán své práci, své rodině, své ženě, oběma svým synům i své širší rodině,“ dodal.

Hovořilo se také o  jeho vstupu do KSČ. „Já si nepamatuji, že by o tomto kroku hovořil veřejně, ale jistě ho považoval za chybu a jistě se snažil také svou disidentskou činností svou chybu odčinit,“ řekl. Dobrovský byl rovněž jedním ze signatářů Charty 77. „To byl určitě zásadní krok pro ty reformátory z konce 60. let, z období pražského jara, kteří se v té době ve snaze reformovat ten režim přidali ke komunistické straně. Podpis Charty byl určitým spálením mostů s tou minulostí a otevřením nové cesty jak pro jednotlivce, tak pro celou společnost,“ sdělil. 

„Luboš Dobrovský byl nadán vysokým stupněm kritického myšlení a na rozdíl od mnoha lidí se nebál to dát velmi hlasitě najevo. Byl kritikem současného premiéra i současného prezidenta. Zúčastňoval se řady diskusí a programů zde v Knihovně Václava Havla a mluvil o potřebě změny, opět se vší energií, které byl schopen,“ zmínil Žantovský.

„Budu na něj vzpomínat v dobrém, jako na člověka, který bude chybět nejen mně osobně, ale nám všem,“ uzavřel.