Odpustit, či neodpustit Rusku, potažmo tehdejšímu Sovětskému svazu? Otázka, která jako mnohé další rozděluje už dlouho český národ.

„No Sovětský svaz už neexistuje, takže mu není co odpouštět,“ říká Ivan Vyskočil a dodává. „Ježíšmarjá, vždyť je to už padesát let. To bychom se nemohli bavit třeba ani s Německem. Už je to prostě za námi. Víte, mě už ani ty dokumenty o tom nebaví. Kolikrát se mě lidi ptají, jestli se na to dívám. No nedívám, já jsem to žil! Byl jsem u toho. Dokonce po mě i stříleli. Kvůli tomu jsem se poprvé i oženil, protože jsem se u jedné krasavice schoval. Ale abych se vrátil k vaší otázce – už je to prostě za námi. Je to padesát let!“

Na to, co se zde dělo v roce 1968, zavzpomínal i Jan Kuželka. Ten také řekl, komu by v této situaci odpustil, a komu ne. „Tak já jsem rok 1968 prožil, a to samozřejmě velice intenzivně. Vojáci tábořili dva měsíce v lese kousek od naší chalupy. V září, když jsem šel na houby, tak mne zatkli. Zavřeli mne do hájovny a zjišťovali, kdo jsem. Když zjistili, že jsem tam opravdu u babičky a u dědečka, tak se mi ten jejich oficír omlouval. Byl přátelský. Šel mi ukázat, kde mají lazaret, polní pekárnu… A protože jsem kvůli nim prošvihl otevírací dobu jediné benzinky v okolí, tak mne i s kanystry benzínu dovezli k babičce,“ vzpomíná Kuželka s tím, že se pak s vojáky vždy při návštěvě babičky potkával.

„Vozil jsem jim z Prahy tiskoviny, které tady vycházely v té době ilegálně. Velitel tanku byl učitel, strašně inteligentní člověk. Víte, to už nebyl ten první proud vojáků jako toho 21. srpna. Tohle už byla normální armáda a nedělali si iluze o tom, že se tady něco dělo. I ten učitel mi sám řekl, že původně vůbec nevěděli, kam jdou. Mysleli si, že jdou do Berlína. Vozil jsem jim z Prahy fotky, co se tam dělo, a oni sami řekli, že je to děs. Že nikdo nepočítal s tím, že něco takového tady bude,“ vypráví Kuželka s tím, že těmhle klukům, kteří nevěděli, kam jdou, by samozřejmě odpustil. „Ale tomu vedení, které je sem poslalo a od kterého to byl strašný kalkul, tak těm bych neodpouštěl,“ dodává herec. 

K této problematice se vyjádřil i spisovatel Hynek Klimek. „No tak potažmo Sovětskému svazu se takovéto věci odpustit nedají. Rusko už bych dnes viděl jinak, to už není Sovětský svaz, částečně už je to jiné.“

Svůj názor řekl i promotér a hudební producent Aleš Trdla. „Nechápu trochu termín odpustit. Je trochu složité toto vše nějak zařadit do správného kontextu. SSSR již neexistuje, tudíž jasně definovaný viník za tento čin, agresi, nese dnes již neexistující subjekt. Rusko je dnes trochu v jiném postavení. Je však pravdou, že asi velká část lidí v Ruské federaci si myslí, že to okupace nebyla a podobně,“ zamýšlí se producent a dodává. „Jenže proč vinit potom jen obyvatele Ruska, vždyť tento vjem mají i jiní, jež žijí ve státech bývalého Sovětského svazu? Podobné symptomy totiž můžeme najít i v Moldávii, ve východní části Ukrajiny, Turkmenistánu apod. Takže jak se tomu postavit, je vlastně pouze náš problém. Nikoli těch ostatních. Ale posilovat v sobě nějakou neustálou nenávist či odpor ke všemu, co je ruské, je velmi stupidní a ukazuje to pak na určitou nevyzrálost našeho národa. Bohužel.“

Opakování srpna 1968?

Někteří lidé mluví hlavně po posledních volbách o obavě ze ztráty demokracie. Ozývají se dokonce hlasy o strachu z toho, aby se podobná situace jako v srpnu 1968 neopakovala.

„To asi vůbec nepřichází v úvahu. No, mohlo by se to vrátit, ale tedy pokud mám nějaké takové informace, tak rozhodně asi ne z Ruska,“ říká Ivan Vyskočil a dodává. „Mimochodem, já nevím, jestli je ta informace správná, ale slyšel jsem, že než tehdy začal Brežněv akci v 68. s vojsky k nám, tak se dotazovali, zda se americká vojska pohnou, když oni budou řešit své věci v jejich zóně. A americká vojska řekla, že se nepohnou, protože oni řešili jiné své zóny, jako třeba Jižní Ameriku. Takže bych řekl, že se na nás vys…li stejně jako v období Mnichova. Opravdu nevím, jestli je ta informace pravá, ale myslím si, že ano. Tehdy se o tom mluvilo. Takže si myslím, že ani jedné velmoci by se nemělo příliš věřit nebo se na ni moc spoléhat. Nejlepší je spoléhat se sám na sebe.“