„Myslím, že rozhodování je docela jednoduché. Po tom, co Miloš Zeman tentokrát s udělováním řádu předvedl (mám na mysli případ pana Bradyho), je nepřijít zcela legitimní a na místě. (Ostatně pan prezident zatím ještě neúčast nedokázal zákonem zpoplatnit, jako to chce učinit v případě voleb). Prezidentova ocenění či neocenění byla už dříve leckdy, mírně řečeno, podivná, a tohle je vrchol. Malý, ale výrazný signál, že si, jsa přímo zvolen, přece jen nemůže dělat úplně všechno, co ho napadne, mu udělá stejně dobře jako jednomu zvířátku drbání,“ napsal Doležal v narážce na prase.

To však nemění nic na tom, že čeští občané mají trochu nepořádek ve vztahu k vlastnímu státu. Možná je to tím, že vlastně nevíme, jak se jmenuje. České království tu bylo stovky let, Československo byl trochu jiný útvar. Posléze se Československo změnilo v Českou republiku, a teď dokonce i v Česko. Když si ani nejsme jistí názvem svého státu, můžeme na něj být hrdí?

Celý text najdete zde.

„Nejprve je třeba říci, že 28. říjen symbolizuje významný, možná rozhodující krok k obnovení české státní suverenity. Obnovená suverenita se hlásila k liberálním demokratickým tradicím a k západnímu demokratickému společenství. Souvislost byla dána také a především osobou zakladatele a prvního prezidenta státu. Zároveň se Masarykovi podařilo vdechnout do základů státu zásadní, racionální a zdůvodněné odmítnutí ruského bolševismu. (...) Nakonec, opuštěn svými spojenci, neodolal československý stát náporu hitlerovského Německa. A nedělejme si iluze, v pravém slova smyslu už nebyl nikdy obnoven. To, co z něho zbylo po roce 1945, byla jen bezmocná, prázdná skořápka, která se záhy stala kořistí ruského predátora, a po znovuzískání svobody proběhl už jen v podstatě klidný proces rozdělení,“ pokračuje Doležal.

Na Československo bychom podle politologa i tak měli být hrdí a myslet na to, že přes své slabiny to byl demokratický stát, ve své době jediný ve střední Evropě. Měli bychom to mít na mysli, když budeme myslet na náš stát. O jeho povaze bychom měli diskutovat, protože každý stát potřebuje nějakou ideologii na které stojí. Podle Doležala bychom se o ní měli bavit, protože onen společný základ přijatelný pro všechny nevyvstane jen tak sám od sebe.

Politolog doporučuje, abychom se hlásili ke 28. září, protože o svatováclavskou legendu se opíralo české království. Poté vyzdvihuje již zmíněný 28. říjen a vedle toho i 17. listopad – den, kdy jsme znovu získali svobodu. Slavit bychom měli i 1. leden, protože 1. ledna 1993 vznikla Česká republika.