Asi nejodpornějším výplodem české mediální scény posledních sedmi dní byl článek Seznam Zpráv s titulkem „Šiřitelé ruské propagandy v Česku zneužívají atentát na premiéra Fica.“ „Kdybych ho měl komentovat stručně, řeknu: ‚Dalo se to čekat. Dříve, či později.‘ Samozřejmě že každá událost, dokonce i velice kontextově odlehlá, se hodí našim režimním propagandistům v médiích, jako jsou Seznam Zprávy, k tomu, aby zaútočili přes onu pomyslnou demarkační linii. Na druhou stranu chápeme ten alternativní mediální a politický kontext, který si teď nabírají autoři Seznam Zpráv na vidle. V článku nejsou žádné důkazy pro ta tvrzení, jen výkřik titulku je tak expresivní, že okamžitě zaujme. Přitáhne čtenáře, protože aby někdo zneužíval tak tragickou věc, jako je osobní útok na život člověka, natož známého státníka Roberta Fica, je pochopitelně důvod k pozastavení a k vyjádření zájmu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ovšem pod přitažlivým titulkem nenajdete jediný důkaz toho, jakým způsobem se „šiřitelé ruské propagandy dopouštějí onoho zneužití atentátu na premiéra Fica“. „Operují dvěma subjekty. Již tradičně vyjádřením Romana Máci, který je titulován ‚expertem na dezinformace‘. Netuším, kde pan Máca vystudoval tu vědu o dezinformacích, nebo jak se stal expertem na dezinformace. Mám spíše pocit, že u nás – to není jen Máca, to je Cemper a další podobní – platí to známé Warholovo: ‚Umění je to, co nazveš uměním‘. A tady platí, že odborník na dezinformace je ten, kdo se nazve odborníkem na dezinformace. Plácá stále dokola prorežimní ideje, které jsme slyšeli už miliardkrát, a tím je z něj asi ten odborník. Připomíná to i jinou historickou moudrost, že stokrát opakovaná lež stane se pravdou,“ podotýká mediální analytik.

Kartousovi anonymní elfové budou vynášet soudy

V článku jsou jako důvěryhodný zdroj těchto tezí uvedení oni slavní čeští elfové, z nichž nám kromě Boba Kartouse není dáno znát nikoho. „Představuji si je jako anonymní postavy, skryté v bílých pláštích zřejmě jako členové Ku-klux-klanu, a tyto hrozivé postavy analyzují náš informační prostor a vynášejí soudy nad tím, kdo je dezinformátor, kdo není, kdo je náš, kdo je cizí a podobně. To jsou staré známé metody třídního boje. Na každém okresním výboru KSČ nebo na každém stupni těchto výborů byl nějaký politický pracovník, který měl podobné věci na starosti a ukazoval prstem na toho, kdo je nepřítel, kdo přítel, a podle toho se s takovým jedincem zacházelo. Už jsme mnohokrát konstatovali, že dnešní svět, minimálně u nás v té euroatlantické zóně, velice silně připomíná 50. léta, komunismus, kádrování, třídní boj, hledání vnitřního a vnějšího nepřítele. To všechno je nám důvěrně známo,“ konstatuje Petr Žantovský.

Mnozí z nás to zažili jako dozvuky v 60. a 70. letech, mnozí to mají aspoň nastudováno. „Proto vůbec nepochopím, jak je možné, že tak velká část společnosti vykazuje takovou míru tolerance vůči takové míře veřejného lhaní, co se řine z našich médií. A nevídaný je i cynismus, s nímž operují média typu Seznam Zpráv u tak tragických událostí, jako byl atentát na premiéra Roberta Fica. Měl by se učit na školách jako příklad toho, co se nemá, nikoli toho, co se má. Jenže my jsme v převrácené společnosti a platí všechno naopak. Opravdu nevím, kam až dojdeme, jestli to budou veřejné popravy nebo to bude bičování nebo jako za krále Karla IV., že bude provinilec v koši máčen ve studené vodě Vltavy, pak bude natřen kolomazí, vyválen v peří a hnán pražskými ulicemi. Může se to stát, už bych ani tyto bizarnosti nevylučoval. Když se podívám kolem sebe, tak mám pocit, že do takového světa se řítíme,“ domnívá se mediální odborník.