Následující řádky popisují kauzu Vladimíra Mlynáře, na které je vidět, že právo a právní stát nejsou samozřejmostí za žádného politického uspořádání a politické konstelace.

Vladimír Mlynář, od 15. července 2002 do 4. srpna 2004 ministr informatiky ve vládě Vladimíra Špidly, politik za US-DEU, se stal obětí zlovůle státní moci. I když právo nakonec zvítězilo, spravedlnosti nebylo učiněno zadost.

Nejdřív mě zaujal článek na Lupa.cz z 29.1.2007 od autora 74287:

Původně jsem se o tuto kauzu nijak výrazněji nezajímal. Přišla mi tak absurdní, že nemá smysl s ní ztrácet čas. Divil jsem se už tomu, že se vůbec dostala z fáze vyšetřování před soud, a očekával jsem, že soud rychle zkonstatuje, že se nic zásadního nestalo. Leč dopadlo to úplně jinak a (zatím nepravomocné) tresty ve výši 5,5 roku, resp. šest let naznačují, že se podle názoru soudu naopak muselo stát něco „hodně zásadního“.

Jde o „kauzu 5,5 roku“, konkrétně o prvoinstanční výrok Městského soudu v Praze, který poslal bývalého ministra informatiky Vladimíra Mlynáře na pět a půl roku nepodmíněně do vězení s dozorem. A spolu s ním další dva obžalované, úředníky ministerstva informatiky, Víta Novotného a Dušana Chmelíčka dokonce na šest let.

Duben 2005 - policie předala bývalému ministrovi Mlynářovi obvinění, že Testcom servis byl založen v rozporu se zákonem o majetku státu. Mělo k tomu dojít tak, že státní firmu Testcom servis Mlynář transformoval na běžnou obchodní společnost a převedl na ni z resortu informatiky sedm a půl milionu korun. Tehdejší ministr financí Bohuslav Sobotka ho ale upozornil, že Testcom servis byl založen v rozporu se zákonem, a proto Mlynář činnost Testcom servis ihned zastavil a veškeré peníze vrátil.

Tento postup se ale policii nezdál, a nakonec se za vypjatých okolností případ dostal před soud. Trestní oznámení na Vladimíra Mlynáře a Dušana Chmelíčka podali v roce 2005 bývalý zaměstnanec ministerstva informatiky Milan Novák a politik Aleš Moravec. Mlynář u soudu naznačil, že za trestním stíháním může stát i jeho razantní postup při personálních změnách v Testcom servis.

„Od počátku případu Testcom existuje celá řada indicií o tom, že jeho vyšetřování bylo proti mně cíleně manipulováno," píše Mlynář na webu. „Některé věci bohužel nemohu exaktně prokázat, nicméně i tak existují fakta ukazující, že případ měl velmi nestandardní průběh."

Policie prý původně navrhla vyšetřování případu zastavit. „V tu chvíli však byl náhle dosavadní dozorující státní zástupce z případu odvolán," popisuje tehdejší situaci, „a nahrazen novým, který policistům překvapivě nařídil pokračovat v trestním stíhání a vznést proti mojí osobě obvinění."

Městský soud nakonec dospěl k závěru, že byl spáchán těžký zločin, a odsoudil obviněné k nepodmíněným trestům. Nedošlo přitom k žádné zpronevěře, k žádné majetkové újmě, k žádnému ublížení na zdraví, k žádnému podvodu. Soudkyně Slepičková ale konstatovala, že v budoucnu by k nějakému nezákonnému jednání dojít mohlo.

Mlynář poukazuje na nekvalifikované rozhodnutí Městského soudu, který ho v roce 2006 poslal na 5,5 let do vězení. „Průběh soudního řízení byl ukázkou nekvalifikovanosti a právní zmatečnosti," míní někdejší politik. „Jak konstatoval později i Vrchní soud, byla porušena práva obhajoby a důkazy byly jednostranně interpretovány v můj neprospěch."

I samotnému státnímu zástupci se původní tresty zdály „nepřiměřeně přísné". Pro Mlynáře i další obžalované žádal pouze podmínky. Pro porovnání: kauza ProMoPro, škoda 193 miliónů, tresty sedmi podnikatelům od 3,5 do 9 let, Pendolino versus kamión, Studénka: 3 mrtví, 4 těžce zranění, 160 miliónů škoda, 8,5 roku nepodmíněně a 10 let zákazu řízení vozidel na území České republiky (přestože řidičák, a tedy osvědčení k řízení měl, ale mentálně způsobilý nebyl), Radomír Šimůnek: nehoda, 3 mrtví, trest 1,5 roku nepodmíněně.

Došlo na odvolání k Vrchnímu soudu:

„Jednání bylo chybné, protizákonné, ale nenaplňuje znaky žádného trestného činu," uvedl soudce Pavel Zelenka. Soud vzal v úvahu to, že když ministerstvo financí na problém upozornilo, byl Testcom servis zrušen.

Verdikt: Městský soud Mlynáře poškodil

V odůvodnění rozsudku vrchní soud kritizoval práci senátu soudkyně Silvie Slepičkové, který v lednu rozhodl o mnohaletých trestech vězení. Vrchní soud mu vytkl například to, že odsoudil Mlynáře z jiného trestného činu, než z kterého byl obžalován. Výtky zazněly i na způsob, jakým Městský soud v Praze vyhodnotil důkazy. Pokud totiž existují pochybnosti, jak se skutek stal, soudce by měl vždy volit verzi příznivější pro pachatele.  To soud první instance nedělal, spíše postupoval opačně.

V tento okamžik zasáhla nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká a podala dovolání k Nejvyššímu soudu v neprospěch obviněných. Komentář v tisku k dovolání Renáty Vesecké:

Dnešním verdiktem případ exministra Mlynáře a jeho dvou podřízených nejspíš skončí. Proti rozsudku je možné pouze dovolání k Nejvyššímu soudu. To by za stranu státu muselo podat Nejvyšší státní zastupitelství a odborníci takový krok označují za výjimečný.

Tehdejší standardní politici nekomentovali rozsudek prvoinstančního soudu, protože znepříjemňování života těm, kdo jim ubírá hlasy při volbách je pro ně žádoucí. Že šlo o cílenou kauzu, ukazuje dovolání Renáty Vesecké k Nejvyššímu soudu. Nešlo při tom z hlediska trestního práva o žádný závažný zločin, vrchní soud navíc podal vysvětlení k osvobozujícímu rozsudku. Tak proč dovolání podala? Domnívala se, že by neodsouzením mohlo dojít k podobné činnosti i na jiných ministerstvech? Nebo cítila neslučitelnost osvobozujícího rozsudku s jejím pojetím spravedlnosti, ve které je politický náhled doplňkem práva?

Nejvyšší soud zamítl dovolání nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, která se snažila zvrátit osvobozující verdikt Vrchního soudu.

Tečka za případem:

Ač Nejvyšší soud uznal, že zástupci justice chtěli exministra Vladimíra Mlynáře bezdůvodně poslat na pět let za mříže, zůstane jejich jednání zřejmě definitivně bez potrestání. Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová se totiž tento týden rozhodla, že nepodá kárnou žalobu na soudkyni Silvii Slepičkovou, která ho do cely poslala. A to i navzdory tomu, že řada renomovaných expertů od začátku tvrdila, že pro to neměla žádný důvod a celý případ byl zjevně vykonstruovaný. 

„Nesprávnost rozhodnutí soudu 1. stupně bylo legitimním způsobem zhojeno v rámci odvolacího řízení. Tím považuji celou záležitost za vyřešenou. Samo o sobě nemůže být důvodem zahájení kárného řízení odlišné rozhodnutí odvolacího soudu," poslala deníku Aktuálně.cz SMS ministryně.

Kauza trvala celkem 4 roky. Byly to 4 roky dehonestace, justiční zlovůle a libovůle a 4 roky otravování života. Soudkyně Slepičková odsoudila bez důkazů, nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání k Nejvyššímu soudu, přestože čin neměl žádné znaky velké společenské nebezpečnosti. A standardní politické strany mlčely, protože to US-DEU odebíralo chuť se ucházet o přízeň voličů, a tak na tom mohly jen něco získat. Nepostavily se na obranu právního státu a práva jednotlivce na spravedlivý proces. Událo se to 15 let po přechodu k demokracii. Silvie Slepičková byla jmenována soudkyní v roce 1998. Renáta Vesecká byla nejvyšší státní zástupkyní jmenována v roce 2005. Vše by tedy mělo být v pořádku, ale nebylo. Politika, osobní zájmy, profesní nedostatečnost určují jednání jednotlivce i v řadách justice a justiční zlovůle se může občas projevit. Dokazuje to i případ tzv. „justiční mafie“, kdy hanlivý výrok Marie Benešové o poměrech mez soudci a žalobci, označil soud z nepřípustný.

Nejednalo se o selhání jednotlivce. Zatímco policejní vyšetřovatel a státní zástupce plnili příkazy svých nadřízených a soudkyně Slepičková jednala podle svého nejlepšího svědomí (možná to byl její první případ), tak nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká jednala s rozvahou, s letitými zkušenostmi. Měla k dispozici všechny dokumenty, výpovědi, odůvodnění, výrok Vrchního soudu, a přesto se rozhodla v rozporu se zdravým rozumem. V čím zájmu asi jednala?

Aleš Zikmund