Koupit dobrou knihu není ovšem nijak snadné. Znamená vyhnout se obloukem hromadám módních bestsellerů u vchodu i u kasy, těm včerejším novinkám, které nám tak vtíravě nabízejí knihkupci. Musíme se ptát, na knihy, které jako ponorný proud se zásluhou nadšenců neodbytně i po letech stále vracejí na trh.

Zázračné knihy existují, ale jako všechny zázraky jsou vzácné a skryté.

Ustrašení lidé dnes obracejí korunu a šetří, jako vždy, na nepravém místě.

„Kniha je nejlepší přítel člověka,“ hlásala reklama mého dětství, ačkoli byla za plánované reglementace socialismu o knihy nouze „může vám mnoho dát, a nic za to nežádá.“ Pěkně nechce, řekl jsem si, když jsem s obtížemi tu radostnou psí zprávu přeslabikoval, měl jsem teprve za sebou o málo víc než: „Máma má Emu. Ema má mámu.“ Spolužák Bulena tvrdil, že Emu je pštros a to je africká krůta a proto má máma maso. Souška učitelka, zvaná úča, nám ale vysvětlila, že jde o dívčí jméno. Určitě africké. Žádnou Emu nikdo nikde neviděl. Agáta tvrdila, že se tak jmenovala její prababička, ale nikdo jí nevěřil. Ema byla jen slabikářová. Bulenu slova fascinovala. Kráva měla blízko k trávě, a proč máme dopravu a nikoli dolevu, dodnes nevím, ani proč ho tak rozesmálo slovo – sedátko.

Propagaci/propagandu, že je něco snadné, však berme s rezervou. Kniha po nás, hlavně po rodičích a po učitelích žádá někdy opravdu hodně. Děti už zasedly do lavic první třídy a je teď jen na vychovatelích, aby je neodradili, aby jim ukázali, když tak zázračně zvládli řeč, ještě zázrak čtení, aby v nich než bude pozdě, vyvolali úžas nad tím, co je a co by být mohlo. Dříve než si dokážeme představit věci fantastické, nám velcí básníci (i ti v próze) předvádějí, jak fantastické a zázračné jsou věci naprosto běžné a zdánlivě obyčejné, tak jako se diví a děsí malé dítě, když za matkou zapadnou dveře. Co nám zůstane v hlavě ze školy, až zapomeneme všechno, co jsme se naučili? Jistě, fakta jsou nezbytná, ve vzduchoprázdnu se učit nedá! Ale nepřetěžovat a hlavně, milí učitelé, popisujte svět ve stavu povznesené nálady, která je podstatou dětských knížek. Ukažte dětem co ten židovský zázrak alef, bet, gimel vlastně s námi dělá, jak se v nekonečné mozkovně člověka abstraktní písmena řadí v samostatné zvuky, potom ve slabiky a jednotlivá slova, a v celé řetězce slov, obrazů a představ. Jaké máme ohromné štěstí na rozdíl od chudáků Číňanů, ale i Angličanů, kteří si foneticky po hláskách nic nepřečtou a musí se mořit s obrázkovým písmem, zatímco cizinec si jejich ortografii hravě přečte po svém, třeba po česku: S h a – k e – s p e – á – r e.