Vybudovat vztahy s ostatními lidmi mimo rodinu není snadné. Zejména to platí v případě, když byl v dětství člověk pod vlivem psychicky narušeného rodiče. V takové rodině se například mohlo ukazovat na každou odlišnost prstem, což ničí jakékoli spontánní chování již v zárodku.

Zadusili vám chuť do života

Dospívající často nemůže najít své místo ve skupině, protože si ani v rodině nemohl vytvořit svoje autentické místo. Většinou nepatří nikam a má ve svém životě četné překážky, kdy bloudí v jakési mlze, v zemi nikoho. Mohou se u něj objevit příznaky strádání jako je například alergie, astma, noční můry, potíže s přijímáním potravy, bulimie, kožní problémy. Tělo totiž vyjadřuje jinými způsoby potřebu jedince být vyslyšen a milován. Člověk může hodně jíst, protože má strach z vlastní nenaplněné psychiky. Může se též přejídat, aby se naplnil a vyrovnal tak nedostatek citů. City jsou totiž nepostradatelný pokrm duše. Stejně tak může agresivita svědčit o narušeném duševním zdraví člověka, který marně hledá citovou vazbu. Traumata a trápení mohou člověka přivést do stavu melancholie, kdy se v něm může zadusit chuť do života.

Vstaňte z mrtvých

Dítě, které nemá v rodině pevné místo, se chová tak, aby si ho nikdo nevšímal. V pozdějším životě se tudíž obtížně uplatňuje. Na nic se neptá, nic nežádá, stane se z něho neviditelný stín. V nevědomí to může souviset s tím, aby si proti sobě nepopudilo chladné nebo tyranské rodiče, od kterých může převzít silnou nesnášenlivost ke všemu, co je od nich odlišné. Tento systém přijme, aby se vyhnulo trestu a utrpení. Svírá se mu žaludek strachy, aby nebyl vyloučen z rodinného hnízda. Nabízí se v podstatě dva osudy takového člověka. Buď se z něho stane tzv. klon, nebo přijme svou bolest a to je cesta jak se stát sám sebou, cesta jak vstát tzv. z mrtvých.

Jak se to dělá?

Ze svého bolestného osamění a předešlého utrpení si takový jedinec může vybudovat odrazový můstek a po něm se dostat zpět k sobě a vymodelovat si nový život jako umělecké dílo. Musí se ovšem zbavit vlivu narušené osobnosti rodiče a začít si vytvářet silný vnitřní život a přátelství mimo rodinu. Cesta to bývá dlouhá a nelehká, protože musí uniknout z pout svého dětství a stát se svobodným člověkem, který ve svém životě uspěje a je schopen se ze života radovat. Naučí se prožívat své city a radovat se ze života díky sobě samému a společně s ostatními lidmi. Jinými slovy žít „tady a teď“. Často se stává, že takového vzbouřeného jedince rodina odsoudí nebo pronásleduje jako smečka psů jelena. Stává se z něj obětní beránek.

Kapitulovali a stali se klony

Přesto se mnoho mladých lidí klonování nevyhne. Rodič, který netoleruje nic, co není pod jeho mocí a kontrolou, který dítě ponižuje a vydírá, může dětskou duši natolik zlomit, že v životě pak raději skloní hlavu a sám se bude chránit před emocemi, které jsou vyjádřením vnitřního utrpení. Odmítne přijmout sám sebe a nedokáže se propojit se svými vlastními touhami, protože mu byly tyranskými vychovateli nařízeny jiné touhy. Pak se stává z takového člověka někdo, kdo v sobě nemá žádnou lidskost, kdo zná jen strach, závist a zlost a zuřivou touhu mít a vlastnit. Rodič mu v tom šel příkladem.

Za zavřenými dveřmi sladkého domova

Jednou z nejhorších forem manipulace pak může být období dospívání, kdy jeden rodič očerňuje druhého před potomkem. Například narcistní otec adoruje dospívající dceru a poštvává proti matce. Dceři nic nezakazuje, aby nebyla schopna si vytvořit vlastní autonomii, a tím si jí drží neustále pod kontrolou a v latentním erotickém vztahu. U chlapců to může být zase v případě psychicky narušené matky, která ho úskočně a nenápadně ovlivňuje lichocením, sváděním a vydíráním. Nevyhovění manipulaci matky vnímá syn jako zradu. Ani on pak nemůže rozvíjet svoji zodpovědnou vlastní iniciativu v životě, pokud se nechá naklonovat. Nemusím snad ani připomínat, co se děje při majetkových sporech v takových rodinách, kdy psychicky narušený jedinec se snaží přivlastnit si i to, co mu nepatří a kdy mnoho naklonovaných a intrikánských členů rodiny může z řízení o majetku vyloučit toho, komu se podařilo jiný život začít žít. Jak na sobě více pracovat, aby z člověka který byl vychováván narušeným rodičem, nebyl klon, napíšu příště.

(autorka článku, MUDr. Andrea Dutková, je psychiatrička a psychoterapeutka)