Zkušenosti s ozbrojenými útoky ve zdravotních zařízeních statisticky rostou. Není to jen Ostrava, ale také střelba na Vinohradech, útok ve Slaném, a celá řada dalších, které měly naštěstí minimální nebo žádné následky. Klíč k problému leží v politice nemocnic o přístupnosti. Všechna zařízení si snaží uchovat širokou přístupnost a to okamžitou a pro všechny kolemjdoucí a to bez možností provádět kontroly u vstupů, obdobné třeba těm na Pražském hradě. Veřejných vstupů do velkých nemocnic je celá řada, dále je mnoho vstupů pro personál, zásobování, urgentní příjem, atp. Jakákoliv změna této politiky přístupnosti by měla za následek kompletní omezení služeb zařízení a to není v mnoha případech žádoucí.

Zdánlivě bezvýchodnou situaci však mohou řešit technologie, které dokáží zbraň nebo podezřelou aktivitu osob rozpoznat a v kombinaci s dobře vycvičením bezpečnostním personálem, přítomným ve veřejných prostorech nemocnice se situace může rapidně zlepšit. Riziko se sníží, ale zcela nezmizí. Nemocnice, stejně jako jakýkoliv jiný měkký cíl mají svůj únosný práh rizika, který se již ekonomicky a provozně nevyplácí dále snižovat. Nicméně mnoho zařízení tohoto prahu nedosáhla a situaci neřeší.

Bylo by chybou všechnu vinu shazovat na provozovatele zařízení. Na vině je rovněž stát, který pro měkké cíle nežádá žádné povinnosti a součinnost. Vše, co stát pro měkké cíle dělá je ve formě nezávazných doporučení. Na vině je taktéž legislativa, která například lékařům stále neumožňuje okamžitý náhled do registru zbraní nebo provedení prohlídky přinesených osobních věcí při nástupu na hospitalizaci a přesunu pacienta do lůžkové, tedy neveřejné části. Poté během hospitalizace, pokud je pacient držitelem zbraně, kterou má u sebe a pod vlivem medikace může být dočasně mentálně nezpůsobilý k manipulaci s ní a může dojít k útoku nebo zneužití zbraně jinou osobou. Na vině je ale i společnost, která je apatická ke svému okolí. Nejsme stále zvyklí se kolem sebe dívat a naše osobní bezpečnost je hodnotou, jenž rádi svěříme státu, nebo někomu jinému.

Pokud se nezačne tedy měnit klima v péči o měkké cíle, pokud se provozovatelé budou chlácholit vysokou bezpečností naší země a pokud budou lidé svěřovat bezpečnost svou a svého okolí jen a výhradně do cizích rukou, budou se podobné případy opakovat tak dlouho, než dojde k přirozené změně, než se téma stane politickým, nebo než důsledky takových útoků postihnou někoho významného.