Vatikán vyhnal Ducha svatého a přijal ducha světa – tzv. aggiornamento Jana XXIII. Za tento program zesvětáčtění církve byl prohlášen za svatého. Druhý vatikánský koncil vyhlásil herezi synkretismu s pohanstvím, tedy úctu k pohanským náboženstvím, de facto i k jejich démonům. Realizoval ji Jan Pavel II. v Assisi a rovněž byl za tento další hřebík do rakve prohlášen za svatého. Hereze neomodernismu za půl století otrávily téměř všechny seminaristy, kněze a řeholníky.

František Bergoglio dnes líbá nohy transsexuálům a homosexuálům a svět ho prohlašuje už zaživa za svatého. Pokud chceme tyto tři „svaté“ následovat, do nebe se rozhodně nedostaneme. My máme následovat Ježíše Krista, svaté apoštoly, a ne heretiky, kteří na sebe svolali Boží anathemu dle Gal 1,8-9. Vinu za současnou katastrofu církve nenesou však jen tyto jmenované osoby. Je zde celá armáda heretických teologů, kteří skrze historicko-kritickou teologii (metodu) učinili z herezí nové učení církve. Historičtí kritici nemají nic společného s církevními učiteli, kteří na rozdíl od nich skutečně znali Písmo svaté a měli téhož Ducha jako lidští autoři Bible inspirovaní Bohem. Tohoto Ducha svatého bohužel heretičtí teologové nemají. Ovocem učení svatých otců vždy byla pravá víra, která dala sílu tisícům svatých a mučedníků zachovat věrnost Kristu až na smrt. Současná teologie, spíše hereziologie, plodí duchovní mrtvoly, které šíří smrad a smrtelnou infekci tam, kde jsou, třeba i v poslední farnosti.

Příklad ze semináře: Mladý muž, který dostal povolání, vstoupí do semináře. Tam mu během jednoho roku vymyjí mozek a učiní z něho stejného odpadlíka a heretika, jako jsou sami. Pokud se nepodvolí, nemůže být knězem. Jen heretici se mohou stát kněžími. To je do nebe volající zločin!

To, že se nyní hlásá jiné evangelium a jiný Kristus (Gal 1,8-9), přináší ovoce masového odpadu a morálního rozkladu. Katolická církev se stala zahnívající mrtvolou, která otravuje území křesťanských národů, a paralyzuje je, aby nemohly konat pravdivé pokání.

Je pro církevníky hanbou, že nyní, po volbách v USA, zatímco oni spí, nový prezident i viceprezident ukazují, že „Ameriku může zachránit jedině Kristus, před kterým mají Američané sklonit hlavu i kolena.“ Americký národ podobně vyzval k pokání i Byzantský katolický patriarchát (viz vkpatriarhat.org.ua/cz/?p=35747).

Vy, vážení kardinálové, zastáváte autoritu, a proto na vás spočívá zodpovědnost za započetí procesu záchrany a obrody katolické církve. Zatím stále ještě progresuje proces sebezničení církve. Jedinou cestou záchrany je pokání!

V čem konkrétně máte vy i vám svěřené duše konat pokání?

1) Odřeknout se herezí historicko-kritické metody, která je v kořeni ateistickou a popírá základní pravdy víry! Odřeknout se synkretismu s pohanstvím! Odřeknout se ducha tohoto světa i jednoty se zednáři, kteří dnes de facto řídí Vatikán!

2) Musí být vychována mladá generace pravdivých kněží, kteří budou dělat reevangelizaci a misii na odpadlých křesťanských územích. Místo synkretismu s pohanstvím je třeba pohanům hlásat živého Krista a vybídnout je k přijetí spásy, která je jedině v Kristu Ježíši (srov. Sk 4,12) V nikom jiném není spásy, ani v Budhovi, ani v Mohamedovi, ani v józe či orientálních meditacích či internáboženských dialozích, spása je jedině v Ježíši Kristu!

3) Pokání musí konat i řehole; dnes se sjednotily s duchem odpadlictví.

4) Biskupové buď mlčí, anebo ještě sami prosazují hereze a morální rozvrat. Za toto zneužití úřadu dopadá prokletí na každého, kdo hlásá jiné evangelium (viz Gal 1,8-9). Z Kristových apoštolů se stali apoštolé Jidáši. Tito falešní pastýři nesou plnou zodpovědnost i za světskou vládu na křesťanském území a za zákony k legalizaci nejtěžších zločinů (homosexualismus, trestání „homofobů“ (ocejchování pro morální lidi), kradení nevinným rodičům děti pod záminkou tzv. násilí v rodině).

Vážení kardinálové, uvědomte si svou zodpovědnost a každý z vás ať začne pravdivou reformu – pokání, a to nejprve sám od sebe.

Ježíš v tuto chvíli říká každému z vás osobně: „Jestliže nebudete činit pokání, všichni zahynete!“ (Lk 13,3)