Přestože je mým cílem stát minimalizovat, tak nejsem příznivce směrů, které tvrdí, že stát je možné eliminovat zcela a vše je možné zajistit silou jednotlivců. Základní činnosti, které do správy státu dle mého názoru jednoznačně patří, jsou obrana, páteřní a kritická infrastruktura, základní (naprosto minimální) sociální politika, zahraniční politika a finance týkající se těchto oblastí. Pokud se nechceme vrátit do doby rodových klanů, tak tyto činnosti nemůžeme zajistit jinak než na centrální úrovni.

Nezbytným předpokladem pro to abychom byli s tím jak stát správu těchto činností vykonává je však důvěra v něj a v to, že opatření, která vyhlásí, je schopen vykonávat a prosazovat aniž by sám sebe (tím pádem samozřejmě nás všechny) nějak zásadně poškodil. V tom vidím jádro pudla dnešních dnů a dnešního konání státu. Stát vyhlašuje opatření která jsou nezákonná, nevymahatelná a (to vidím jako nejhorší) směšná.

Vyhlašování nezákonných (nebo minimálně sporných opatření) vidím jako první a základní problém. Tento problém zde je samozřejmě od nepaměti. Naplno vypukl v posledních měsících a zcela oficielně byl přiznám posledním ministrem zdravotnictví, který zcela otevřeně vyhlašuje opatření s dobou platnosti “...než to zruší soud”. Stát a jeho vrcholní představitelé by měli sami nejpřísněji dbát toho, aby jejich jednání bylo v souladu s právním řádem tohoto státu. Pokud zjišťujeme, že nelze řídit stát bez porušování aktuálně platných zákonů, je nutné provést velmi důkladnou revizi právních norem a přistoupit k jejich zásadnímu zjednodušení. Naprosto zřetelně je v tomto případě jasné, že méně znamená více.

Vyhlašování nevymahatelných opatření je dalším nešvarem politiků. Každé opatření (zákon), které stát vyhlásí by mělo dopředu projednáno s příslušnými úředníky a promyšleno jakým způsobem stát zajistí jeho vymahatelnost. Jistě si sami vzpomenete na spoustu příkladů z poslední doby (povinnost testů při návratu ze zahraničí - naprosto nekontrolovaná, odstup 1,5 metru při předjíždění cyklisty - sama policie toto opatření označila jako nevymahatelné, ...), ale věřte, že nevymahatelným blastem je zaplevelen celý náš právní systém opravdu odshora až dolů. Jak z toho ven, aniž bychom museli ke každému člověku přiřadit osobního dohlížitele a tomuto dohlížiteli přiřadit vrchního dohlížitele? Opět vidím jako jedinou cestu důkladnou revizi našeho právního řádu a zrušení všech opatření, které se ukazují jako nevymahatelná. Opět méně znamená více.

Vyhlašování směšných opatření již jde pouze ruku v ruce s výše uvedeným. Jsme lidé inteligentní a je nám naprosto jasné, že cokoliv stát udělá bude konfrontováno s tím co udělal před měsícem, půlrokem či deseti lety. Měli by si to hlavně uvědomovat ti co stojí na vrcholcích našich pyramid. Jste nejvíce vidět a všichni Vás sledují. Každé Vaše slovo bude pečlivě zkoumáno, uchováno a zasazováno do souvislostí s tím, co jste jste Vy a Vaši předchůdci vyhlásili v minulosti. Bylo by fajn si uvědomit, že pokud vládní opatření řeší počet houslistů u jednoho notového pultíku, tak to není to co by vláda měla řešit. Pokud si širý dav dělá celou zimu srandu z toho, že vláda otevře v létě skiareály a v prosinci bazény, tak není začátek května vhodná doba pro vyhlášení ukončení zákazu provozu vleků (navíc je to z hlediska epidemiologického zcela zbytečné). V tomto směru naprosto žalostně selhávají všechna PR oddělení státu (a že jich tu máme opravdu požehnaně). Vše se opět točí okolo toho, že stát chce zasahovat do všech aspektů našich životů a současným politikům není ani trochu zřejmé, že takto být nemůže. Opět méně znamená více.

Souhrn výše uvedených jednání vidím jako podkopávání důvěry ve stát jako instituci a v to, že je nám schopen pomoci v krizových situacích. Stát musí být schopen zajistit výše zmíněné oblasti (obrana, páteřní a kritická infrastruktura, základní (naprosto minimální) sociální politika a zahraniční politika) a vše ostatní nechat na nižších článcích řízení. Aby však byl řízení těchto oblastí schopen, tak musí být důvěryhodný abychom ho respektovali. Opatření (mluvím ovšem o výjimečných a zásadních opatřeních), která vyhlásí musí být schopen vymáhat. A věřím tomu, že tato výjimečná a zásadní opatření již budou PR oddělení schopna kontrolovat tak aby nebyla v kontextu minulých kroků státu směšná.

Jsem příznivcem malého státu. Ale chci, aby tento malý stát byl hoden naší úcty a důvěry. Proto bych byl rád, abychom my voliči v příštích volbách volili s představou toho, že zachráníme stát. Nikoli ovšem tím, že budeme chtít více státu, ale tím, že budeme chtít stát malý, důvěryhodný, vážený a v oblastech o které se má starat akce schopný.