V Parlamentních listech proběhla živá polemika mezi poslancem za SPD Jiřím Kobzou a Milanem Barnou týkající se odkazu a díla Richarda Mikuláše hraběte Coudenhove-Kalergiho. Již v prosinci vyšel Kobzův článek pod titulkem: Dva poloviční Japonci bojují o osud českých dětí. Proti Richardovi stojí Tomio (k přečtení je ZDE). Milan Barna vyjádřil vzápětí svůj nesouhlas textem pod následujícím názvem: Espéďák Kobza ať se věnuje výrobě hamburgerů a nedehonestuje velikány (k přečtení ZDE). Poslanec Kobza se nedal a kontroval statí, nazvanou Pro pravdoláskaře je Coudenhove-Kalergi velikán. Já v něm vidím pomateného rasistu (čtěte ZDE). Milan Barna slovní ping-pong argumentů a námitek pak završil zatím posledním příspěvkem, který vyšel předevčírem pod titulkem Poslanec Kobza láduje arkebuzu falešným střelivem, aneb co (ne)řekl Kalergi (k náhledu ZDE).

Tak kdo tedy byl onen praktický idealista?

Tento rakouský šlechtic, který vyrůstal se svým otcem, bývalým vyslancem v Tokiu, a japonskou matkou v Poběžovicích v Čechách, proslul jako zakladatel Panevropské unie a stejnojmenného hnutí, které ve dvacátých letech minulého století získalo řadu stoupenců mezi předními západními vzdělanci a veřejnými činiteli. V roce 1927 byl čestným předsedou Panevropského hnutí zvolen francouzský předseda vlády Aristide Briand a o panevropskou myšlenku projevili zájem například Albert Einstein, Thomas Mann nebo Sigmund Freud. Jiří Kobza byl pohoršen, jaké vážnosti se tento muž, jehož busta je vystavena v sídle Rady Evropy ve Štrasburku, těší mezi současnými bruselskými eurokraty. V této souvislosti citoval z Kalergiho spisu Praktický idealismus z roku 1925 některé vyhrocené rasistické výroky a vize a naznačil souvislost mezi Kalergiho učením a nacistickým světonázorem. Milan Barna se rozhodl panevropského hraběte hájit. Upozornil na skutečnost, že Coudenhove-Kalergi byl nacisty pronásledován, a zdůraznil, že je třeba hodnotit dílo Richarda Mikuláše Coudenhove-Kalergiho v jeho celku a historickém kontextu.

K obědu se podávala posttraumatická utopie

Domnívám se, že to, co zajistilo Richardu Mikuláši Coudenhove-Kalergimu jeho proslulost, bylo především spojení nezpochybnitelné erudice a literárního nadání se značnou politickou obratností a vlivnými společenskými vazbami. Ve své podstatě je Kalergiho návrh posttraumatická utopie zrozená z otřesu první světové války obdobně jako plán sjednocené Evropy z pera francouzského utopisty Clauda Henriho de Saint-Simona vzniklý po krveprolití napoleonských válek. Zatímco Saint-Simon používal technokratický jazyk pozdního osvícenství, Kalergi byl inspirován geopolitikou Karla Haushofera, kulturním pesimismem Oswalda Spenglera a dobovým rasovým idiomem. Vytvořil autoritářský a v mnoha ohledech rasistický projekt, který měl být alternativou vůči totalitní a rasistické sjednocené Evropě Adolfa Hitlera.

Zastaralý a provinční

Jako rasový teoretik nebyl Coudenhove-Kalergi nijak originální. Prakticky žádná jeho myšlenka není původní. O potřebě „rasové revoluce“ psal již ve třicátých letech devatenáctého století francouzský socialista Victor Courtet, „nadřazenost“ židovské rasy hlásal o dekádu později britský konzervativní politik a literát Benjamin Disraeli a pojem „rasové války“ razil v roce 1850 skotský anatom Robert Knox. Ponurou budoucnost lidstva spočívající v globálním rasovém míšení a všeobecné průměrnosti vylíčil v letech 1853 až 1855 Arthur Gobineau. V době, kdy Richard Mikuláš hrabě Coudenhove-Kalergi pracoval na Praktickém idealismu, bylo již plně rozvinuto eugenické hnutí a sociální darwinismus. Kalergiho teze působí ve srovnání s úvahami Madisona Granta nebo Theodora Lothropa Stoddarda zastarale a provinčně.

Konspirace? Ale kdež! Jen hloupost, chamtivost a zbabělost eurokratů

Je proto poměrně překvapivé, že Kalergi získal pro svůj hybridní program nejenom Winstona Churchilla, ale i další představitele anglosaského politického života, kterým však nebyl rasový světonázor nikdy příliš vzdálený. Kalergiho Panevropu zařadili do čestného panteonu i dnešní bruselští eurokraté, pravděpodobně aniž se s Kalergiho spisy někdy blíže seznámili. Po druhé světové válce tvrdil například Arthur Rogers, že existuje tajný „Kalergiho plán“, podle něhož má být evropské obyvatelstvo proměněno prostřednictvím masivní imigrace v poddajnou a snadno manipulovanou masu. Domnívám se, že podobné konspirační teorie vliv a význam Kalergiho díla silně přeceňují. To, co se odehrává na evropském kontinentu, je výsledkem nešťastné souhry amatérismu, nekompetence, chamtivosti, zbabělosti a hlouposti, nikoliv realizací záměrů hraběte z Poběžovic.

Autorem článku je profesor RNDr. Ivo Budil, Ph.D., DSc. Působí jako vysokoškolský pedagog a zároveň je předsedou místní organizace hnutí občanů Trikolóra v Praze 4.