A Miloši Zemanovi a jeho přívržencům se v jistém ohledu křivdí hodně. Několik citátů: „…poté, co Miloš Zeman opakovaně ukázal, že Rusko a zejména Čína jsou mu mnohem bližší než naši západní spojenci, už není možné omlouvat lidi, kteří ho nadále podporují… “ Dr. Halík, Lidové noviny.

Jan Kraus ve své show spolu se svými hosty vyjádřil „obavy o demokratický vývoj v naší zemi“. V nesčíslném počtu mravokárných a protizemanovských vystoupení bychom mohli dlouho pokračovat, ale to není cílem této stati.

Cílem této stati je zopakovat základní fakta. Miloš Zeman byl zvolen přímým hlasováním v demokratické volbě, zkrátka vyhrál. Přímou volbu prezidenta ustanovil parlament ČR v době pravicové vlády Petra Nečase i za podpory opozice. Ze 192 přítomných poslanců pro návrh volebního zákona hlasovalo 159 a tři byli proti. Po vítězství Miloše Zemana se objevila řada hlasů plédujících za zrušení přímé volby prezidenta, včetně těch z půdy parlamentu a senátu.

Nyní zní médii napříč: „Zeman by měl odstoupit, Zeman by se měl omlouvat, Zeman by se měl stydět!“.

Ovšem dle průzkumů veřejného mínění Zeman žádné důvody k sebezpytování nemá. Podpora Čechů vyjádřená v číslech dostoupala v letošním únoru na 70,2% (SANEP), a v dubnu byla stále 56% (CVVM). Tomu, že by se mezi sebou všechny agentury veřejného mínění domluvily, nebo že by je platili na střídačku Rusové a Číňané, tomu prostě nevěřím. Výsledky průzkumů jsou v souladu s tím, jak dopadly minulé prezidentské volby a jak možná dopadnou i ty příští.

Tak jaké ohrožení demokracie? Miloš Zeman je ten, koho na Hradě chceme mít. Nebo Zeman jedná v posledních dnech zcela nepředvídatelně a jinak než předtím? Nějak nás překvapil? Byl to dosud strážce demokracie, mluvčí pluralismu a tolerance a najednou jím být přestal? Ne, tak to není. Miloš Zeman je v tomto ohledu velmi spolehlivý a předvídatelný politik. Dělá to, co se nám líbí, co si přejeme, aby dělal a proto od nás dostává podporu v průzkumech nebo později přímo volební hlasy.

Ano, náš prezident jedná jako nemocný člověk, navíc se závislostí na alkoholu. Ale to v našich dějinách není nic nového. Václav IV. byl podle názoru většiny dějepisců nekompetentní pijan a přesto ho máme rádi jako „našeho“ krále a ochránce rodícího se husitství. Dodnes se o něm a jeho ostudném opilství zachovalo několik nelichotivých svědectví v kronikách. Když mohl totéž český král, tak proč by nás mělo trápit vrávorání Miloše Zemana nad korunovačními klenoty, symbolem naší státnosti? (Ke cti našich předků třeba říci, že oni si hlavu státu na rozdíl od nás zvolit nemohli).

Jinými slovy, Miloš Zeman není ohrožením naší demokracie, naopak je jejím přímým vyjádřením. Zvolit si do čela státu nekompetentního opilce nebo přímo nebezpečného psychopata není v  Evropě ničím výjimečným (ČSR 1946 43,2% hlasů pro KSČ a Gottwalda, Německo 1932 33,1% hlasů pro NSDAP a Hitlera, v r. 1933 dokonce 43,9% hlasů, v r. 1924 60,1% hlasů pro Mussoliniho LN v Itálii). Záměrně neuvádím výsledky současných voleb v evropských zemích. Zemana, Le Penovou, Kaczynského, Wilderse, Fica, Orbána a jim podobné populisty nelze srovnávat s válečnými zločinci. Ale podobné rysy s oněmi temnými chvílemi v  minulosti zde jsou. Tím nejnebezpečnějším z nich je strach voličů z budoucnosti a z něj plynoucí touha po vládě silné ruky. Více než kdykoliv předtím v poválečné historii zemí euroatlantického prostoru znovu ožila iluze sázky na jistotu a upřednostnění hrubé síly před vedením dialogu. Není divu, že Zeman by podpořil Trumpa a Trump by asi podpořil Zemana, pokud by tedy věděl, že Zeman vůbec existuje.

Lidé, kteří volí Miloše Zemana, to přece nedělají ze zlé vůle. Cítit vůči nim nelibost či dokonce nenávist je stejně hloupé, jako mít našim pradědům za zlé, že v roce 1946 hodili do volební urny lístek Gottwaldovi. Urážíme-li Zemana a hlavně, pokud zpochybňujeme jeho legitimitu, urážíme tím právo jeho voličů na vyjádření vlastního politického názoru. Opozice vůči Zemanovi a její představitelé s jeho příznivci a voliči nediskutují, nesnaží se je přesvědčit o omylu, to se zdá být pod jejich úroveň. Zeman se svými slabostmi pro ně představuje snadný a pohodlný cíl, na kterém lze bez větší námahy předvést vlastní důvtip a duchaplnost. Nechť tedy řeknou, jak to vlastně s českou demokracií a tedy i s dialogem se zemanovci myslí! Zůstává u nich však povětšinou jen při řečech v pohodlí „pražské kavárny“, v existenčním blahobytu, o kterém si většina Zemanových voličů může nechat jen zdát.

Ve své arogantní odpovědi na lokajské prohlášení představitelů našeho státu Lu Kchang pojmenoval základní problém našeho veřejného života. My ho můžeme s klidným svědomím parafrázovat a obrátit se na všechny salónní obránce české demokracie: „Po slovech musejí následovat činy! Ruce pryč od Miloše Zemana!“

Doc. MUDr. Daniel Hořínek, Ph.D.