Bylo, nebylo, dávno tomu, co jsem považoval potomky staré aristokracie za dědice a reprezentanty mravních hodnot „starých dobrých časů“, které ukončila Velká válka 1914 – 1918.

Čekání na aristokrata

Byly doby, kdy jsem s rodiči v rámci výprav ROH bloudil zámeckými komnatami konfiskovaných hradů a zámků a ptal se rodičů, kde jsou ti lidé, co jim tady prostřeli k obědu a už na něj nikdy nedošlo. Historie a tradice má své podmanivé kouzlo. Jako dítě jsem zkoumal barokní portréty a snažil se pochopit, jaký byl vlastně onen člověk s kordem u pasu, který na mě mlčky shlížel z plátna. Kultura církevní i světská ve mně zanechala obdiv ke starým časům a k lidem, kteří ji po staletí utvářeli.

Kníže by mělo vyklidit Orlík a na vlastní náklady si v něm – příkladně – ubytovat importované migranty. Totéž platí o dr. Solfernovi a dalších havloidních moralistech

Dodnes na tom nic špatného neshledávám. Není tedy divu, že jsem po roce 1989 nabyl dojmu, že trosky aristokracie ve svých potomcích objeví vzácné charaktery a přinesou všechno to, co bylo revolucemi ztraceno. Navíc jsem měl možnost se osobně setkat s mnohými potomky starých evropských rodů, včetně Oty Habsburského či knížete Hanse Adama z Liechtensteinu. Stále jsem čekal na aristokrata, který bude mít pevnou víru svých předků a mravní sílu stát pevně proti běsnící celoevropské marxisticko-zednářské revoluci.

Loupeživí rytíři

Jeden takový zástupce starého rodu se objevil přímo na pražském hradě ve funkci pobočníka „jeho veličenstva“ prezidenta Václava Havla. Mé rozčarování však rostlo. Jednou mi kdosi řekl, že skutečná šlechta, na kterou čekám, padla v bitvách s mohamedány. Zbyli jen loupeživí rytíři spřáhnutí s moderní bankovní kabalistickou šlechtou zvučných německých jmen, které dnes nazýváme „sběrači kovů“. Po zkušenosti jsem uznal, že na tom něco bude. Pokud jde o onoho pobočníka, tak je samozřejmě řeč o Karlu ze Schwarzenbergu. Velmi pozorně jsem tohoto pána sledoval, což nebyl vůbec žádný problém, jde přeci o celebritu. Dokonce jsem s ním vzdáleně komunikoval, když se tlačil do Senátu ČR.

Záhy jsem pochopil, že naše myšlenkové pochody jsou nejen mimoběžné, ale že jde snad o nejgrotesknější karikaturu šlechty, jaká se kdy v naší zemi vyskytla. Bohužel, jak jsem zjistil, ostatní aristokraté k němu chovají skrytý obdiv, protože to na české poměry dotáhl politicky i ekonomicky poměrně daleko. Jeho morální pokrytectví, které se kryje s pokryteckou morálkou „pražské kavárny“ jim když ne imponuje, tak příliš nevadí. Inu, většina z nich již dávno nesdílí se svými předky víru a mravy, v jejichž síle byli jejich předkové, pod vedením Evžena Savojského, schopni hnát Turka až na Balkán.

Zednářský import mohamedánů

Karel ze Schwarzenbergu mě nakonec zcela šokoval. Je úplně někým jiným, než byl jeho otec a než byl i kterýkoliv šlechtic starých časů. Již se děsím, kým je vlastně jeho syn, který se zatím stará o znovuzískaný rodový majetek. V této chvíli nám právě „staré kníže“ navrhuje, abychom milosrdně přijali přes sto tisíc imigrantů ze Sýrie a Afriky. Notuje si v tom příznačně ve společnosti s dr. Solfernem alias Halíkem, který tuto myšlenku posvěcuje, protože jak se zdá, je tento držitel jednoho z nejvyšších zednářských ocenění (Templetonova cena dotovaná třiceti milióny) jediným a skutečným mluvčím Katolické církve v naší zemi.

Vůbec nemám nic proti milosrdenství, dokonce bych pomohl Rusínům žijícím pod neonacistickou knutou Kyjeva či syrským křesťanům, ale takto selektivní přístup by určitě oba soudruzi odsoudili jakožto diskriminační. Chtějí nás přesvědčit, že právě – či především – pravověrný mohamedán, potenciální vojín islamizace Západu, je přeci taky člověk, je tak sám a je tak opuštěný...

Prostě je dovezeme

Češi, Moravané a Slezané jen poslouchejte, co vám do ucha syčí havlistická šlechta. Jen dělejte, že se Vás to netýká, protože až se vás to osobně dotkne, bude pozdě, pro vás, vaše dcery a vnuky. Už jsme zapomněli na hořící Paříž? Nevíme nic o Němcích bojících se už jen vkročit do „obsazených“ míst své vlasti? A co Britové, kteří žijí v hrůze před arabskými a africkými mladíky s mačetami, kteří již mají na svědomí jejich syny ve státní službě?

Kníže z Černé Hory (nomen-omen) to říká jasně a bez servítků: Nebudeme se ohlížet na občany z Dolních Prčic, prostě je přivezeme a žijte si s nimi, jak chcete. Bojte se, nevystrkujte nos na ulici po desáté hodině večer, bojte se pouštět ven své děti a když vám zapálí auto, koupíte si nové, alespoň bude byznys, protože tohle je váš úděl, uděl otroků.

Pokud bych tento výrok hodnotil měřítky starých dobrý časů, musel bych konstatovat, že jde o čistou vlastizradu. Je to projev lidí, kterým se za dávných časů říkalo zemští škůdci – a podle toho s nimi bylo nakládáno. Vždyť jen skutečný zemský škůdce vydává všanc životy spoluobčanů a metodicky rozkládá společenský řád. Nakládá na ostatní břemena a sám se jich ani nedotkne. Víte, o kom takto hovořil Ježíš Kristus?

Stále se domníváme, že mentalita Václava Havla a jeho pohrobků je mravná, že je inspirována dobrem, že jde o mravní elitu národa? Jen šílenec si něco podobného ještě může myslet. Kníže by mělo vyklidit Orlík a na vlastní náklady si v něm – příkladně – ubytovat tyto importované migranty. Totéž platí o dr. Solfernovi a dalších havloidních moralistech. Nebyli jsme schopni za 400 let ani pohnout s problematikou asociálně jednajících Cikánů, natož půjde-li o Araby nebo Afričany. A, nikoli úplně mimochodem, kdo tohle bude platit? Snad tito pánové? Nikoliv, to my hloupí otroci, kteří dnes schováváme hlavu do písku a myslíme si, že tohle se u nás přeci nemůže stát.

Přejme si do Nového roku 2015, ať v sobě objevíme šlechetnost ducha. Onen druh šlechetnosti, kterou aristokraté podle těla odhodili jako kámen nárožní. Přejme si, ať se již nenecháme ničit zemskými škůdci na duši i na těle. K tomu ale musíme také něco konečně začít aktivně dělat.

Publikováno se souhlasem vydavatele.