Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, do vánočního období v křesťanském církevním roce je zařazen i svátek Svaté rodiny, abychom si připomněli, jakým způsobem byl malý Ježíšek vychováván a že i s ním měli rodiče starosti, když se jim ztratil při putování do chrámu.

Ježíšův vztah k matce Marii se prolíná celým evangelním příběhem. Josef je tím, kdo jako pěstoun sice stojí velmi skromně a nenápadně opodál, ale i on v onom příběhu hraje velkou roli.

Za minulého režimu jsme často opakovali dle Marxova Komunistického manifestu, že rodina je přežitek. Později i socialistická společnost došla k závěru, že rodina je základ státu, aniž bychom si uvědomovali, že rodina je skutečně základem naší společnosti. Jestliže žije v perspektivě více generací, přenáší se zkušenosti prarodičů a rodičů na děti a vnoučata a vytváří se tak nejen vědomí souvislosti, ale především naděje do budoucnosti.

Vinou bytových poměrů, stěhování za prací a dalších faktorů se přerušil tolik potřebný mezigenerační dialog, který mezi sebou vedli prarodiče, rodiče a děti. Nebyl to dialog vždy snadný, ale učil všechny zúčastněné toleranci, solidaritě a vzájemnosti. Postupem času se také objevil fenomén rodičů nemyslících na sebe, ale spíš na své děti a vnoučata a často obětujících své štěstí a naplnění života vzdálené perspektivě štěstí svých potomků.

Dnes si celá Evropa uvědomuje, že vymírá. Přitom právě rodina, její udržování a plánování by se mělo stát motorem hospodářského a společenského rozvoje.

Před druhou světovou válkou se říkalo, že se vše dělá pro naše vnoučata, po válce se vše dělalo pro generaci našich dětí. Dnes se vše dělá pro jedno volební období. A pokud je zkrácené, pak jen pro daný okamžik.

Zkusme obnovit dlouhodobý pohled na svět. Zkusme se podívat na potřeby a pěkný život těch, kdo nás zrodili a vychovali, a zároveň dělat třeba i potřebné zákonné změny s výhledem na potřeby a šťastný život těch, kdo přijdou po nás. 

Komentář zazněl v pořadu Glosa Dominika Duky  |  Stanice: ČRo Radiožurnál