Tak jsme se konečně dočkali: Teď výjimečně není řeč o nástupu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu. Ještě před tím však nastoupilo i něco jiného, méně příjemného.

Už v prvním lednovém týdnu hlásili naši epidemiologové výskyt chřipkové epidemie s tím, že počet nakažených stoupl oproti poslednímu týdnu roku 2016 téměř o 50%. Epidemii hlásila většina Evropy včetně Německa.

Očkování škodí?

Pak se nemoc zarazila - další týden následoval vzestup o pouhých 0,7%. Jedno je ale jasné: začínáme “chořet”. S chřipkou, na kterou (či spíše na komplikace celkového stavu s ní spojené) letos zemřelo v Česku asi třináct lidí, totiž dorazila samozřejmě i méně nebezpečná virová onemocnění typu všech možných “rýmiček”.

Proč se stejná situace opakuje rok co rok, aniž ji zdánlivě kdokoli umí zabránit? Je skutečně moderní medicína proti každoročním “virózám” bezmocná? Je řešením jen vzít si prášek na bolest hlavy a jít do práce?

Pomiňme teď na chvíli snahu vědců nás “proočkovat” až na půdu (která podle některých lékařů nejen nepomůže, ale naopak může být naprosto zkázonosná - jak už jsme na Protiproudu psali) a zkusme najít jiné rozuzlení problému. Odpověď na “chřipkovou hádanku” totiž může ležet někde docela jinde. Vlastně ji máme přímo před nosem. A je škoda, že ji nevidíme.

Virus jako Ferrari

Souvisí naprosto zásadně s faktem, že většina z nás ve skutečnosti nemá vůbec tušení, co nás to vlastně každý rok decimuje. Jistě - “zlé” viry. Ale co to je? Kde se vezmou? Jak to, že se jich neumíme zbavit, když jsme prý “vymýtili” tolik nemocí?

Tušíme tak nějak většinově, že nepříjemné příznaky, se kterými ležíme při chřipce či viróze doma v posteli - kašel, rýma, horečka, bolesti těla a tak dále - jsou právě jen příznaky. Jenže netušíme, co je způsobuje. Za původce jsme si zvykli pokládat “virus”. Naše tělo, které proti němu svou imunitní odpovědí bojuje, pak vyrábí příznaky. Ale je to tak?

Virus je moderní celebrita: pořád se “čeká na pandemii” (superzlý virus - superpadouch, který vyhubí většinu lidstva), nové kmeny virů se mohou pochlubit palcovými titulky v médiích. Viry jsou rozhodně víc “sexy”, než velké, pomalé bakterie - jsou to vlastně jen kousky genetického kódu s pár bílkovinami v “kapsli”, která proti pomalé a veliké bakteriální buňce vypadá jako Ferrari proti autobusu. Prostě zločinec jako z Bondovky.

Problém ovšem spočívá v tom, že virů (bakterií také, když už jsme u toho) žijí v našich tělech neustále stovky tisíc, přičemž některé ze součástí lidského “viromu” (jak se naší soukromé sbírce Ferrari přezdívá) jsou dokonce prospěšné. Některé ne, ale přesto mohou v tkáních existovat až desítky let, než se projeví, nebo se neprojevit nikdy.

Obrácení Pasteurovo

Jak je možné, že někomu viry ubližují a někomu ne? Odpověď je samozřejmě někudy spojena s imunitou našeho těla (především s takzvanou nespecifickou imunitou), to znamená s jeho vitalitou, chcete-li, nebo schopností odpuzovat a likvidovat to, co mu ubližuje. Jenže ani o imunitě tak docela netušíme, co je zač. Zatím známe její projevy a prostředky (různé typy specializovaných buněk v našem těle či mechanismů v buňkách “obyčejných”, a tak dále) - a víme z velké části, co ji oslabuje (“špatný” životní styl, strava, stres a podobně). Přesto nám tyto dílčí náznaky neodpovědí na otázku, jak je možné, že některý podle našich měřítek celkem zdravý člověk, žijící celkem zdravým životním stylem, dostane zničehonic chřipku, zatímco jiný ne.

Možná, že dál se dostaneme, pokud se vrátíme v čase o pár desítek let nazpět až k otci moderní mikrobiologie, Louisi Pasteurovi. Sám slovutný pan profesor, všeobecně uctívaný jako “vynálezce” bakterií a očkování, totiž ke konci svého života začal prohlašovat, že své výzkumy musí přehodnotit. Došel totiž k závěru, že bakterie ve skutečnosti nemoc nezpůsobují, ale jsou pouze jejím projevem.

Příčina není vidět

Slavný americký odborník přes veřejné zdraví a homeopat Dana Ullmann o tom píše v jedné ze svých knih:

“Před koncem života Louis Pasteur přiznal, že bakterie dost možná nejsou příčinou, ale jsou symptomem nemoci. Pochopil, že bakterie způsobují nemoc primárně pouze tehdy, pokud je dotyčný imunitní systém (to, čemu dnes biologové říkají 'odolnost hostitele') dostatečně oslaben. 'Příčinou' nemoci jsou tedy různé faktory, které odolnost narušují, včetně dědičnosti, výživy, stresu a psychologického stavu jedince. Pasteur popsal jeden vlastní experiment s housenkami bource morušového, při němž došel k závěru, že mikroorganismy, přítomné v zažívacích traktech těchto živočichů, byly 'daleko více následkem, než příčinou onemocnění'.”

Pokud ale bakterie (a viry, které za Pasteurových dob ještě nebyly známy) jsou jen dalším projevem choroby, co je její příčinou?

Poměrně logicky na tuto otázku odpovídá homeopatie. Generace homeopatických vědců a lékařů došly totiž postupně k jedinému závěru: pokud jsou všechny viditelné projevy nemoci příznaky, pak vylučovací metodou musíme říci, že pravá příčina - není viditelná.

“Nakonec dojdeme k závěru, že symptomy (mentální stejně jako fyzické), musejí pramenit z nějakého neviditelného zdroje v organismu. Externí faktory prostředí - včetně bakterií a virů - jen realizují již přítomný chorobný proces,” napsal o věci v roce 1982 jiný homeopat Morell.

Bludné balvany a kozí bobky

Dost podobně to vidí tradiční čínská medicína. Věda, která stojí na propracované čínské kosmologii, léčí již tisíce let pacienty pomocí studia dvou polarit základní energie, takzvané čchi, projevujících se v lidském těle, stejně jako v celém kosmu. Mohli bychom je nazvat Pasívní a Aktivní, abychom se vyhnuli slovům jin a jang, které většině “moderních” západních lidí znějí neurčitě ezotericky. Čínská medicína bývá právě proto často odsuzována jako souhrn “předpisů kozích bobků a šamanismu” - aniž ovšem posměváčci tuší, že například tisíce staré čínské texty popisují vznik hmotného vesmíru velmi podobně, jako moderní fyzika. Náhodička?

Podobně je to se slovem “neviditelné”: v moderních vědeckých kruzích zní téměř neslušně. Mnohé bludné balvany a podobné anticeny byly uděleny lidem, jejichž předmět zkoumání nebyl vidět či nebyl změřen a byl proto pokládán za neexistující.

Je to legrační, vezmeme-li v potaz, že sami vědci dobře vědí, že našim očím i přístrojům je “neviditelná” větší část vesmíru. A nemusíme mluvit hned o temné hmotě a dalších legráckách, existujících zatím vlastně jen na papíře. Co třeba takhle elektromagnetické záření? Jistě, jednu jeho část vidíme (to jsme v oblasti viditelného světla), ale třeba takové elektromagnetické pole Země také “nikdy nikdo neviděl” - a navzdory této naší “přehlíživosti” nás všechny stále udržuje při životě. Dokud ho ovšem někdo nezměřil, neměli jsme o jeho existenci, stejně jako o existenci pole kolem kteréhokoli magnetu, ani páru. Mohli jsme jen sledovat jeho projevy.

Jak léčit "odnikud"

Dost podobně tomu bylo s poli “biomagnetickými”. Vědcům dlouho bylo jasné, že všechny živé organismy včetně buněk musejí - pokud fyzikální zákony platí - také generovat svou aktivitou elektromagnetické pole - jenže se dlouho soudilo, že je tak slabé, že na fungování organismu “nemá vliv”.

Jenže opak je nejspíše pravdou. Americký vědec Jim Oschman o tom píše:

“Scéna se začala měnit v roce 1963. V té době Gerhard Baule a Richard McFee z Katedry elektroinženýrství na Syracuse university ve státě New York zachytili biomagnetické pole generované lidským srdcem… V roce 1970 David Cohen na MIT potvrdil měření ohledně srdce. V roce 1972 vylepšil rozlišení svých přístrojů natolik, že mohl poprvé změřit magnetická pole, generovaná lidským mozkem. Posléze bylo zjištěno, že všechny lidské orgány a tkáně generují magnetická pole, kterým se začalo říkat ‘biomagnetická’… Začaly se používat i magnetokardiogramy a magnetoencefalogramy při vyšetřeních srdce a mozku. Z mnoha důvodů jsou tato měření přesnějším indikátorem stavu orgánu, než tradiční měření elektrická.”

Co je zajímavější, podobné přístroje (ten nejznámější proslul pod zkratkou SQUID) pomohly vědcům měřit například to, co “vyzařuje” z rukou některých léčitelů. A to jak evropských, tak asijských. Oschman píše o japonských výzkumech z roku 1992, které u osob, jež léčily metodou takzvaného čchi-kungu nebo praktikovaly bojová umění, změřily veliké fluktuace v magnetickém poli kolem rukou během toho, kdy tito lidé pracovali s pacienty. Zajímavé je, že frekvence magnetického pole, které byly takto naměřeny, velmi dobře korelují s frekvencemi, které používají moderní magnetické přístroje pro nastartování léčivých procesů v lidských tkáních… jenže je generovalo lidské tělo praktikujícího zdánlivě “odnikud”.

Banalita pouze zdánlivá

Pokud ovšem lidské tělo má kromě stránky hmotné i stránku - řekněme - energetickou (která navíc může být použita k léčení), co to znamená pro náš úvodní problém, tedy pro epidemii chřipek, viróz a rýmiček?

To záleží na tom, zda si dokážeme představit hypotetickou situaci, kdy “zdravé” magnetické pole lidského organismu bude mít jinou frekvenci, než pole “nemocné”. Potom bychom se asi dostali k závěru, že každá tkáň, ale i každá nemoc má svou “frekvenci”. Na niž se, mimochodem, může naladit pomocí “rezonance” s jiným “nemocným polem”. Protože ale přesné měření podobných frekvencí je nejspíš zatím stále nad naše možnosti, nezbývá nám, než pozorováním rozlišit její příznaky. A pak se ji pokusit nějak změnit.

Představa to není tak složitá. Obojí dělá homeopatie už stovky a čínská medicína už tisíce let. S kvalitními výsledky. Navzdory tomu, že staří Číňané ani homeopaté nic nevěděli o virech.

A už dost. Jdu si raději žehlit večerní róbu. Musím mít přece v čem převzít ten Bludný balvan, který se určitě - zatím neviděn - řítí od Spolku skeptiků Sysifos mým směrem.

Když už jsme u těch neviditelných (a tudíž prý neexistujících) věcí: zajímalo by mě, kolik z pánů vědců, kteří dští oheň a síru, kdykoli se podobná témata objeví někde na internetu, by bez váhání konstatovalo, že je jejich maminka měla ráda.

A to přesto, že lásku (nebo nenávist) ještě nikdy nikdo neviděl a nic (krom jejich světu odevždy vládnoucích projevů) taky nezměřil.

To ví jen Bůh, jehož podstata je právě taková: Čistá láska.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele