Vítězství Donalda Trumpa vyneslo do čela Spojených států nejen muže s neslýchanými "politicky nekorektními" názory - jako že ženy jsou ženy, ilegální migranti jsou ilegální migranti, a zdi na hranicích se proto na záchranu země občas hodí. Trump se (v době kampaně podle médií velmi negativně) "proslavil" také výroky o souvislosti očkování a "epidemie" dětského autismu v moderní době.

Na rozdíl od drtivé většiny dosavadních politiků zlobovaných farmaceutickými průmyslovými giganty se (zatím) zjevně nebojí poukázat na to, že existují důkazy souvislosti autismu a dětských očkování.

Stane se Trump trumfem?

Mohou Trumpovy postoje a výroky po jeho "nástupu na trůn" znamenat začátek obratu v americké - a v důsledku do jisté míry celosvětové či alespoň celoevropské - totalitní politice ohledně vakcín? Přinesou svým vyzařováním nakonec změnu i do - vůči Americe dosud vzorně loajálních -  zemí českých?

To závisí na mnoha faktorech - především na tom, jak moc se Trumpova sympatická "nekorektnost" promění tváří v tvář mocenské realitě Bílého domu, pokud se do něj tedy skutečně podívá. Farmaceutický průmysl je mocný. Faktem ale je, že v prezidentské kampani se Trump o miliardy, které by mu mohly přitéci od farmaceutických (ani žádných jiným mocných) firem, nijak nestaral. Jinak by neprohlásil:

Očkovací peklo v kampani

"Nedávno se to stalo jednomu z mých zaměstnanců. Měl takové krásné miminko, úplně zdravé, a pak šel a nechal mu dát monstrózní dávku vakcíny… napumpovali mu ji do tělíčka a o měsíc později to dítě bylo prostě - jiné."

Ihned se rozpoutalo mediální peklo na téma, jak "nebezpečné a nezodpovědné" je to, co Trump právě vypustil z úst. "Hodně z jeho řečí je otravných, ale tohle je vážné," nechal se tehdy slyšet profesor politologie (!), kterého v souvislosti s kauzou vyzpovídal britský deník The Guardian. "Vakcíny jsou asi tak jediná příčina autismu, kterou vědci právě vyloučili."

Otázka ovšem samozřejmě zní, zda, proč a jak tuto příčinu vědci vyloučili.

Podíváme-li se například do databáze vědecké PubMed, najdeme články a studie na téma nulové souvislosti vakcín a autismu - ale i studie, které naopak vakcinace jako jednu z možných příčin vzestupu dětského autismu označují. Kromě toho je otázka, kolik z výzkumu, který by mohl škodit výrobcům a prodejům očkovacích látek, se skutečně "propasíruje" vůbec do stádia uskutečnění - natožpak zveřejnění.

Potrefené husy a očkovací Snowden

Americký vědec z Centra pro kontrolu a prevenci nakažlivých chorob, dr. William Thompson, už před několika lety vypověděl o incidentu z roku 2002, při němž měli vědci z jeho organizace zničit výsledky výzkumu, který se jim nehodil. Thompson je takový "vakcinační Snowden" - na jeho hlavu se sype kritika stran toho, proč se svým odhalením kontaktoval třeba britského lékaře Andrewa Wakefielda a nepoužil "standardní procedury pro whistleblowery".

Ještě horší kritiku si vysloužil odvážný kongresman Bill Posey, který v červenci 2015 Thompsonovu výpověď přečetl v americkém Kongresu. Zastánci vakcinace, do jejichž kapes samozřejmě v mnoha případech proudí obrovité částky od výrobců vakcín, ho dokonce začali de facto obviňovat z korupce, protože se prý objevil na "šarlatánském antivakcinačním festivalu" a "přijal podstatnou částku peněz od antivakcinační lobby" (z čeho by asi brala peníze však nevysvětlili).

Aspoň, že Trumpa z korupce nikdo neobviňuje - na to má "miliardář, který se nastěhoval do státního bytu po úředně vystěhované černošské rodině" zjevně příliš mnoho svých vlastních peněz.

Víra, nikoli názor

Zda se ovšem po jeho inauguraci změní přístup veřejných míst k očkování, nebo budou mít "odpůrci" politiky, která velí napumpovat dětská tělíčka "monstrózní dávkou vakcíny" trochu více prostoru k nadechnutí, je ve hvězdách. Lékařský mainstream totiž stále pevně (a možná o to pevněji) stojí na pozici "víry" dotované farmaceutickým průmyslem, že vakcíny jsou v pořádku.

Proč víry a nikoli názoru? Jak vysvětluje článek ing. Mariána Filla ze serveru svobodavockovani.cz, který stojí za to si v této souvislosti připomenout, "věcné" lékařské argumenty jsou často věcně nesprávné.

Uvidíme, zda závan svěžího vzduchu, který Trumpova otevřenost v otázkách vakcín vnesla do americké politiky, zavane i do Evropy.

Marián Fillo: kde se lékař mýlí - k článku MUDr. Dražana "Pět nejčastějších mýtů o očkování…"

První věci, co na článku MUDr. Daniela Dražana „Pět nejčastějších mýtů o očkování očima lékaře" zaráží, je, že zdrojem jeho fotografie je GSK, tedy GlaxoSmithKline, což je jeden ze světově největších výrobců vakcín. Proč se vůbec nechal Dr. Dražan fotit pro potřeby GSK? A i když se nechal, proč byla použita zrovna fotka ve vlastnictví GSK, a ne nějaká vyrobená třeba matkou, manželkou nebo družkou Dr. Dražana? Vzhledem k tomu, že GSK nedávno koupil i téměř celou divizi vakcín od konkurenční firmy Novartis (kromě vakcín proti chřipce), lze říct, že ten, kdo podporuje očkování jako také, de facto podporuje z velké části GSK. U Dr. Dražana však máme (díky fotce od GSK) o důvod navíc domnívat se, že jeho podpora očkování není jen tak zdarma, z dobré vůle a osobního přesvědčení.

Nebudu to ale dále rozebírat, protože to není hlavním účelem tohoto článku. Pojďme se tedy podívat na údajné mýty o očkování podle Dr. Dražana:

"Mýtus" č. 1: To, jak fungují vakcíny, se nezkoumá dostatečně dlouho

Někteří lidé pohlížejí na očkování s nedůvěrou, protože považují tento medicínský obor stále za příliš mladý. Vakcína proti pravým neštovicím přitom byla poprvé aplikována před více než 200 lety, konkrétně v roce 1796, Edwardem Anthony Jennerem. Intenzivní výzkum očkovacích látek probíhá více než 100 let, tedy ani některá tvrzení, že celkový mechanizmus vakcín se zkoumá posledních 15 let, se nezakládají na pravdě. „Medicína je jedním z vědeckých oborů, které se nikdy nezastaví, vždy bude co objevovat. V každém vědeckém oboru je tedy vždy nutné vycházet z jeho nejmodernějších poznatků. A podle nejnovějších vědeckých poznatků je očkování jedním z nejdůležitějších objevů v oblasti prevence a je jednoznačně bezpečnější očkovat správného jedince správnou vakcínou, než ho neočkovat," vysvětluje ve svém článku MUDr. Daniel Dražan.

To, že první vakcína byla aplikována před více než 200 lety, nemění vůbec nic na zjevném faktu, že vakcíny jsou testovány prudce nedostatečně. Je ale navíc zjevnou nepravdou, že by první očkování vykonal Edward Jenner. Před ním ještě nejméně 5 dalších lidí v Anglii a Německu popsalo očkování kravskými neštovicemi jako ochranu před neštovicemi pravými.

Navíc je ale tato odpověď naprosto zavádějící, protože dnešní vakcíny mají úplně jiné složení, postup výroby i způsob aplikace, než více jak 200 let stará vakcína proti pravým neštovicím. A testovat je nutné každou vakcínu zvlášť, protože tato odpověď je asi jako říci, že nová Škoda Yeti je dobře otestované bezpečné auto, protože crash testy Nissanu Patrol dopadly výtečně. Auto jako auto, vakcína jako vakcína, ne? Přesto je každému zřejmé, že nelze nějaké auto prohlásit za bezpečné jen proto, že jiné auto bylo otestováno se skvělými výsledky.

Dále nechápu, odkud vzal Dr. Dražan jím komentovaný výrok, že „celkový mechanizmus vakcín se zkoumá posledních 15 let". To by chtělo konkrétní citaci. Faktem však je, že některé aspekty účinku vakcín se opravdu do hloubky zkoumají teprve od přelomu 20. a 21. století, konkrétně např. dopady thiomersalu (sloučenina rtuti, sloužící jako konzervant) nebo solí hliníku (sloužících jako adjuvant, tedy jako posilovač imunitní odpovědi u neživých vakcín). O tom se lze jednoduše přesvědčit hledáním v databázích odborných medicínských článků a studií, jako je třeba v USA PubMed. Před rokem 2000 tam o bezpečnosti hliníku ve vakcínách toho moc nenaleznete, ale po roku 2000 je toho celkem hodně.

Je hezké, že „je jednoznačně bezpečnější očkovat správného jedince správnou vakcínou, než ho neočkovat", jen kdybychom zkoumali opravdu poctivě, pro koho je která vakcína správná, možná bychom nakonec došli k závěru, že pro drtivou většinu populace je jedinou správnou vakcínou žádná vakcína — tedy pokud se bavíme o Česku nebo Slovensku, protože v jiných zemích (zejména v zemích třetího světa) mohou být životní podmínky natolik odlišné, že by i toto vyhodnocení dopadlo úplně jinak.

Úsměv na tváři však vyvolá následné tvrzení, že tím Dr. Dražan „vysvětluje princip fungování medicíny založené na důkazech", přičemž ve skutečnosti tím vůbec žádný princip nevysvětlil. Když ale čteme mezi řádky, tak Dr. Dražan vlastně vybízí čtenáře k tomu, aby slepě věřili firmám jako GSK (s níž zjevně má co do činění příliš mnoho na to, aby se dalo říct, že je od ní naprosto nezávislý), které velkou část výzkumu vakcín (ke svému prospěchu) financují a pokud ten výzkum nedopadne dobře, tak jej nedovolí zveřejnit (a odborná, natožpak laická, veřejnost se pak o tom nemá odkud dovědět). O této a mnohých jiných metodách manipulace „vědeckého" výzkumu v medicíně ve svůj prospěch farmaceutickými firmami se dočtete ve výborné knize prof. Dr. Petera C. Gotzscha „Deadly Medicines and Organised Crime: How Big Pharma Has Corrupted Healthcare" (vyšlo i slovensky pod názvem „Smrtiace lieky a organizovaný zločin: Ako veľké farmaceutické firmy skorumpovali zdravotnú starostlivosť").

A to vše Dr. Dražan říká, aniž by tím jakkoli vyvrátil výtku, že výzkumu (zejména nežádoucích účinků) vakcín se nevěnuje dostatečná pozornost. Přece to, že úplně jiná vakcína, než ty dnešní, byla vynalezena před víc než 200 lety, ani to, že v medicíně pořád bude co objevovat, nijak nevyvrací tvrzení, že testování bezpečnosti a účinnosti vakcín je naprosto nedostatečné.

Navíc své tvrzení, že „podle nejnovějších vědeckých poznatků je očkování jedním z nejdůležitějších objevů v oblasti prevence a je jednoznačně bezpečnější očkovat správného jedince správnou vakcínou, než ho neočkovat" Dr. Dražan vůbec ničím nedokládá a nijak nedokazuje, takže sám vlastně porušuje princip medicíny založené na důkazech (angl. Evidence Based Medicine = EBM) a to, co předvádí, je mnohem spíše medicínou založenou na (slepé) víře (angl. Faith Based Medicine). (...)

"Mýtus" č. 3: Testování vakcín není tak přísné jako u ostatních léčiv

Mezi polopravdy o testování vakcín a tvrzení vytržená z kontextu patří například informace, že vakcíny neprocházejí standardním testováním na bezpečnost. Toto tvrzení může vyvolávat dojem, že očkovací látky jsou testovány a kontrolovány méně důkladně než ostatní léky. Testování vakcín je však v porovnání s jinými léčivy naopak mnohem rozsáhlejší. Všechny vakcíny dostupné ve vyspělých zemích, včetně České republiky, splňují nejvyšší standardy bezpečnosti.

Dostatečná bezpečnost vakcíny je nutnou podmínkou její registrace a uvedení na trh, a i poté se její bezpečnost pečlivě sleduje v tzv. post-licenčních studiích. Proces vývoje vakcíny, jejího testování a následné schválení trvá až desítky let. Klinické studie provádějí výrobci, ale jejich výsledky musí být vyhodnoceny nezávislými regulačními autoritami. Tou je v Evropě Evropská léková agentura (European Medicines Agency – EMA). Studie jsou prováděny podle velmi přesně stanoveného rozsáhlého protokolu, který schvaluje kromě Evropské lékové agentury i Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a etické komise. Velmi přísná kontrola a zákonné normy zajišťují nejvyšší možné vědecké i etické standardy klinických studií. Pokud jsou v kterékoli fázi vývoje očkovací látky zjištěny jakékoli vážné bezpečnostní problémy, je další vývoj zastaven. V porovnání s jinými léčivy se od vakcín očekává vyšší bezpečnostní standard, protože jsou aplikovány většinou zdravým dětem a dospělým. Tolerance nežádoucích reakcí u preventivně podávaných léčiv je mnohem nižší, než pro léčiva podávaná již nemocným pacientům k jejich uzdravení, jako například podávání antibiotik pro léčbu bakteriálních infekcí, aplikace inzulinu pro léčbu cukrovky nebo cytostatik pro léčbu zhoubných nádorů. Tato nižší tolerance k očkování určuje mnohem silnější potřebu zjišťovat a sledovat i vzácnější nežádoucí účinky, které by byly pro jiná léčiva tolerovatelné."

První odstavec není nic jiného než PR řečičky, okopírované snad z nějaké prezentace výrobce vakcín (v případě Dr. Dražana zřejmě GSK). Fakta jsou taková, že vakcíny nepodléhají testům, které se považují za to nejlepší, co může medicína založená na důkazech nabídnout. Konkrétně: bezpečnost vakcín není před schválením testována dlouhodobě (což znamená nejméně po dobu, po kterou se předpokládá ochranný účinek vakcíny, tj. roky až desítky let) ale např. u Infanrixu Hexa byla bezpečnost klinicky testována pouze v den podání a tři následující dny (str. 14), testování po schválení je nedostatečné a drtivá většina nežádoucích účinků není pasivním systémem hlášení zachycena, což potvrzuje i český Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) (str. 5), navíc se některé aspekty vakcín (neznámo proč) netestují vůbec — vliv na plodnost, na plod během těhotenství, na kojení, karcinogenita, mutagenita…, viz např. příbalový leták k Infanrixu Hexa (...).

Dále: vakcíny se netestují proti placebu (tedy proti neúčinné a neškodné látce, která ale vypadá stejně nebo hodně podobně jako látka účinná) a tak doposud chybí jakákoli studie očkovaných ve srovnání s neočkovanými, kromě studie BCG vakcíny (proti tuberkulóze) v Indii a studie vakcíny proti chřipce, přičemž obě studie dopadly pro očkování katastrofálně, tzn. očkovaní byli více nemocní než neočkovaní.

Skutečnost je tedy taková, že vakcíny se testují pouze tak, jak to požadují od výrobce příslušné předpisy, a ty v Evropské unii určuje European Directorate for the Quality of Medicines & HealthCare (EDQM), tedy Evropské ředitelství pro kvalitu léků a zdravotní péče. Předpisy EDQM pro testování vakcín a krevních produktů si můžete přečíst zde (...). Možná budete hodně překvapeni, jak málo testů Evropská unie požaduje od výrobců vakcín. (...)

"Mýtus" č. 4: Testování vakcíny neprobíhá na neočkované kontrolní skupině

Při první fázi klinické studie dané vakcíny jsou do testované skupiny zařazeni zdraví dospělí dobrovolníci, a to i v případech, kdy se testují dětské vakcíny. Při zkoumání nových látek je pro kontrolu části testované skupiny obvykle podáváno placebo (neúčinná látka) nebo kontrolní vakcína, která je už registrována a jejíž účinky jsou známy. Při testování nové vakcíny proti již zavedené a registrované vakcíně se někteří laici domnívají, že tyto testy jsou méně významné, protože v tomto případě není žádná neočkovaná kontrolní skupina. Tato praxe má však jednoduché vysvětlení. „Většina očkovacích látek se aplikuje nepříjemnou nitrosvalovou injekcí. Aplikovat malým dětem v pozdějších fázích testování vakcíny injekčně placebo, které pro ně nepřináší žádný zdravotní prospěch, se považuje za neetické..."

Prosím, prosím, u které vakcíny byla testována vakcína proti neaktivnímu placebu (u injekce tedy proti fyziologickému roztoku, což je roztok 0,9% kuchyňské soli (chlorid sodný = NaCl) ve vodě)? (...) Jediné dva testy vakcíny proti placebu (resp. proti neočkované kontrolní skupině), které znám, jsem už zmínil výše a dopadly pro vakcíny katastrofálně.

To, že se aplikování placeba považuje za neetické, je hezká výmluva, aby se nemusela testovat vakcína proti placebu, o čemž zřejmě výrobce (oprávněně) předpokládá, že by to dopadlo špatně. A proto ta výmluva. Ve skutečnosti se tímto (použitím jiné vakcíny místo placeba) neověří absolutní bezpečnost vakcíny, ale jen bezpečnost relativní (vůči té druhé vakcíně, nasazené místo placeba). Dostáváme se tím ale do bludného kruhu, protože na jednu stranu je prý neetické testovat vakcíny proti placebu (a tedy zjistit jejich skutečnou bezpečnost), na druhou stranu se ale překvapivě považuje za etické očkovat desítky milionů dětí vakcínou, která není dostatečně (tedy proti placebu) otestována.

Navíc tím ale Dr. Dražan de facto potvrdil pravdivost údajného mýtu, že „testování vakcíny neprobíhá na neočkované kontrolní skupině". Sám vlastně tenhle nešvar omlouvá, čímž ho nepřímo potvrzuje.

„Mýtus č. 5: Nejlepší je infekci prodělat

Vakcinace představuje pro lidské tělo nižší antigenní zátěž, než samotná prodělaná infekční nemoc. Například vakcína proti černému kašli obsahuje 3-5 antigenů. Antigeny jsou částečky bakterií a virů, které vyvolávají imunitní odpověď. Přirozená infekce vystaví organizmus zhruba 3 000 antigenů.

Při průběhu infekční nemoci navíc nelze nikdy zcela vyloučit riziko závažných trvalých následků. Např. spalničky patřily před zavedením povinného očkování k jedné z nejčastějších příčin úmrtí dětí do 5 let. S úmrtím a četnými trvalými následky se v minulosti lékaři setkávali i po onemocnění dětské obrny, další z chorob, proti nimž se v současnosti povinně očkuje. Ta napadá nervový systém a může způsobit trvalé ochrnutí, v některých případech i s bolestivě deformovanými končetinami. Mezi další infekční nemoci, které mohou zanechat závažné trvalé následky, patří zdánlivě banální dětské onemocnění plané neštovice. Mnozí pediatři proto považují za nepřijatelné mezi rodiči stále oblíbené „neštovicové večírky". Jejich cílem je záměrná a cílená nákaza dětí od nemocných kamarádů a sousedů.

Očkovací kalendář vždy reflektuje aktuální epidemiologickou situaci. Vakcinace navíc pomáhá snižovat koloběh virů a bakterií v populaci, a tím poskytuje nepřímou ochranu i lidem v okolí očkovaného jedince včetně těch, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemohou."

V prvním odstavci se používá oblíbený trik s počítáním antigenů, při němž se „zapomíná" na to, že vakcína neobsahuje jen antigeny, ale (na rozdíl od divoké nákazy) i pomocné látky, z nichž některé jsou rozhodně jedovaté i v malém množství (třeba sloučeniny rtuti a hliníku). Navíc jsou tyto antigeny v mnoha vakcínách nepřirozeně vázány na tzv. adjuvanty (zejména sloučeniny hliníku), které podněcují imunitní systém způsobem, jakým by to přirozená nákaza neudělala. V neposlední řadě se ve vakcínách nacházejí zbytky z živných půd, buněčných kultur, krmiva pro bakterie apod., což jsou často svou povahou bílkoviny, a tedy pro imunitní systém antigeny, nicméně výrobce vakcíny tyto zbytky v příbalovém letáku neuvádí, protože děravá evropská legislativa mu to neuvádět umožňuje.

Kompletní chemický rozbor vakcín se přitom vůbec neprovádí, a proto nemáme nejmenšího tušení, kolik vlastně různých bílkovin a polysacharidů (a tedy antigenů) vakcína ve skutečnosti obsahuje. Proto je toto tvrzení (nejen) Dr. Dražana naprostou demagogií. U divoké nákazy poměrně přesně víme, s kolika různými antigeny se člověk setká (třeba u zmíněného černého kašle to je něco kolem 3.000), u vakcíny to ale nevíme, a proto antigenní zátěž vakcíny nemůžeme srovnávat s antigenní zátěží přirozené nákazy. Dále se zde ignoruje úplně odlišný způsob nákazy (injekce do svalu vs. uchycení bakterie nebo viru na sliznici (zejména) dýchací soustavy). Za současného stavu poznání (kdy úplné složení vakcíny není známo) je tedy krajně nevědecké srovnávat něco neznámého (vakcínu) s něčím známým (s bakterií). Zavádějící i to, že u virů počet antigenů u divoké nákazy není ani zdaleka tak vysoký jako u bakterií, přičemž většina povinných očkování (5 z 9) je proti virům. Takže výběr bakterie do srovnání a zároveň zamlčení podstatně nižšího počtu antigenů u viru můžeme považovat za úmyslný pokus obelhat čtenáře.

Je sice pravda, že „při průběhu infekční nemoci nelze nikdy zcela vyloučit riziko závažných trvalých následků", ale to samé platí i pro očkování. Je pak pouze na zvážení, které riziko (očkování vs. divoká nemoc) je u konkrétního jedince v konečném součtu větší. Rozhodně však není pravdou, že „spalničky patřily před zavedením povinného očkování k jedné z nejčastějších příčin úmrtí dětí do 5 let". Naopak, úmrtnost na spalničky byla těsně před zavedením plošného očkování proti spalničkám v Československu v roce 1969 nulová, tzn. už se na ně neumíralo vůbec, což svým grafem potvrzuje i Státní zdravotní ústav ČR:

Je tedy naprosto vyloučené, že by snížení úmrtnosti na spalničky na nulu bylo zásluhou očkování, přesto to právě takhle Dr. Dražan podává, a to je — nemohu si pomoct — jednoduše sprostá lež.

Co se týče závažnosti planých neštovic, je opravdu podivuhodné, že je Dr. Dražan (jenž je nejspíš sám bez problémů prodělal) považuje za závažné a zároveň nepovažuje za závažnou autoimunitní trombocytopenii. Neštovicové večírky přitom nejsou ničím jiným než očkováním proti planým neštovicím, protože vakcína proti planým neštovicím obsahuje živý virus, a tedy očkování proti této nemoci vlastně není ničím jiným než úmyslnou nákazou živým virem, stejně jako neštovicový večírek. Rozdíl je však ve způsobu nákazy (přirozená vs. nepřirozená) a také v tom, že se vakcína vyrábí pomocí buněčné kultury, pocházející z uměle potraceného miminka. (...)

Nakonec mě zaráží, že Dr. Dražan použil jako argument pro očkování proti spalničkám údajnou ochranu těch, co očkovaní být nemohou. Tzn. očkuje se ve prospěch někoho jiného, ne očkovaného dítěte, přičemž to samé u testování vakcín (injekční podání placeba do svalu) je prý neetické. Zdá se, že Dr. Dražan má dvojí metr — podle toho, jak se to hodí výrobcům vakcín.

Testování vakcín, ze kterého (placebem) očkovaný jedinec nemá žádný prospěch (a prospěch nemá ani výrobce vakcíny, protože se nepoužije žádná vakcína, a protože výsledek srovnání bezpečnosti s placebem by byl nejspíš hodně špatný), je neetické, ale očkování proti banální nemoci u dítěte, které z něj nemá žádný prospěch (prospěch mají pouze Ti, co údajně ze zdravotních důvodů nemohou být očkováni, ale také výrobci vakcín), už prý etické je.

Takže etické je pouze to, na čem vydělá výrobce vakcíny? Hmmm…

Článek je redakčně krácen. Celý text je k nalezení zde. 

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.