„Poptávka po nových vozech padá, automobilky navíc děsí nová norma Euro 7“, píše na své titulní straně deník E15. Od okamžiku, kdy byl ministr Kupka postižen zábleskem racionality a jal se bojovat s emisní automobilovou normou Euro 7, toho už bylo hodně řečeno. Mluvilo se mimo jiné o tom, že vláda, jíž je členem, tento závazek dříve v balíku zelených opatření přijala. Jistě, polepšený hříšník je lepší než sto spravedlivých, otázkou ale je, zda to v případě tohoto Kupkova prozření platí. Platilo by to totiž jedině v případě, kdy by společně se zpřísněním emisních limitů, které dnes podle řady odborníku nejsou schopny dodržovat ani leckterá hybridní auta, Kupka odmítal i celkový zákaz spalovacích motorů o dalších několik let později. Logika je přitom jasná, vadí-li dnes norma Euro 7, která znamená „pouhé“ brutální zpřísnění, ale stále ještě pro spalovací motory, nemůže logicky nevadit norma, která je zakáže úplně.

Po internetu a sociálních sítích koluje sestřih Petra Fialy plamenně řečnícího ve sněmovní volební kampani o tom, jak nikdy nesmíme připustit zákaz automobilů se spalovacími motory. Následuje úryvek z debaty s pirátem Peksou na Primě. Diví se a trochu jízlivě se pošklebuje tomu, že premiér si právě teď vzpomněl, že se proti normě Euro 7 bude vyslovovat, když měl možnost jí zabránit v minulosti, a neučinil to. Není to poprvé, kdy Petr Fiala ustoupil z něčeho, na čem dříve trval. A kdy se jeho snadno dohledatelná slova šíří v této podobě internetem.

Ale my tomu asi nerozumíme. Nevíme totiž, jak se dělá evropská politika. Ani pirátský europoslanec Peksa to neví. Petr Fiala a jeho brněnský poradce Krutílek to ale vědí. Mají na to své teorie a napsali o evropské politice v Brně velké tlusté knihy. Proto jsme mohli v E15 od Krutílka nedávno číst také tato slova: „Evropu už řídit umíme, teď se v ní ještě musíme naučit prosazovat své zájmy.“ Nebo že „čas otevřeně prosazovat české zájmy v Bruselu nastává až teď, po předsednictví“. Či například, že máme „přestat za každou cenu „hejtit“ Green Deal a zelenou transformaci a pokusit se z ní naopak vytřískat maximum“.

Takže se nebojte, ono to jen tak vypadá, že se střílíme do nohy a to co jsme v Evropě uměli, a my v Čechách v tom měli evidentní komparativní výhodu, přenecháváme Číně. Ono to určitě jenom tak vypadá, že auto bude luxus jen pro někoho. Krutílek s Fialou mají jistě v záloze tajnou zbraň a svou vstřícnost (servilitu) při předsednictví si teď vyberou brutálním hájením českých občanů a jejich zájmů. Asi nejsem sám, kdo tomu úplně nevěří. Ukazuje se, že stejně jako filmový kritik nenatočí kvalitní film, tak ani politologické vzdělání nezaručuje, že bude jeho nositel úspěšným politikem.

Někteří motoristé, kteří třeba o těchto věcech už dnes i racionálně přemýšlejí, stále žijí ve falešných představách. Myslí si, že udrží-li svůj automobil v provozu i po roce 2035, kdy má zákaz výroby spalovacích motorů vstoupit v platnost, budou mít vyhráno. Že budou jezdit starým veteránem jako na Kubě a ostatní jim budou moci vlézt na záda. Tato představa však počítá s tím, že pohonné hmoty nebudou dále zatěžovány dalšími spotřebními daněmi či emisními povolenkami. Nic není vzdálenějšího pravdě.

Tento zelený boj má ale ještě jeden aspekt. S tím jak vstupují současná zelená opatření v platnost, ukazuje se poměrně jasně, že mají relativně větší dopad na chudší část populace. Hezky je to vidět na autech – konec hrozí segmentu levných aut pod půl milionu – ale i v jiných oblastech. Zelené chudnutí chudých a relativně menší dopad na bohaté nutně vyvolá poptávku po klasickém levicovém řešení. Vyvolá poptávku po vyšším přerozdělování. Když vidíme namyšlené prosazování a hájení Zeleného údělu „elitou“, tak se dá skoro říct, že to nebude volání zcela neoprávněné. Ostatně dnešní Deštník proti drahotě a všechny ty miliardy eur „z unie“, kterými se v debatě o dopadech zelených opatření a jejich sanacích šermuje, nejsou ničím jiným. Přerozdělování jako reakce na regulaci bude ale pochopitelně řešit pouze symptomy, namísto řešení skutečné podstaty. Nevyřeší se nic. Situace se naopak ještě více zhorší a teprve pak – možná – přijde čas pro rozumnou politiku. Ale to je pouze hypotéza a futurologie. A na tu zde je už třicet let jiný odborník.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause