Vláda rozhodovala o regulaci syntetické marihuany (HHC). Ta se nyní zcela volně prodává také ve formě různých sladkostí, žvýkacích pásků nebo gumových medvídků třeba jen tak vedle školy v automatu nebo v blízké večerce.

Je více než pochopitelné, že tyto „produkty“ podobně jako energetické nápoje neunikají pozornosti dětí a mládeže. Množí se tak případy zfetovaných dětí, nikoli dospívajících, ale skutečně dětí. Druháků, třeťáků základních škol, kteří stále častěji končí po předávkování těmito substancemi na jednotkách intenzivní péče (ZDE).

Máme obrovský stát, který se plete prakticky do všeho. Bedlivě sleduje, kdo co pitomého napsal někde na internetu, a v reklamních kampaních ve venkovských vlacích lidi dokonce upozorňuje, že jejich aktivitu na sítích sleduje (ZDE) a že nemusí zůstat bez postihu, když ji vyhodnotí jako škodlivou. Máme velký stát, který se zkrátka umí postarat o to, aby své nepřizpůsobivé občany dostal do latě. Tedy alespoň některé.

Na to, aby se důrazně postavil skutečnosti, že malé děti ve školách fetují, protože nic menšího jejich žvýkání marihuanových medvídků není, ale tento náš velký stát nemá. To je najednou těžkopádný, diskutuje, polemizuje. Veškerá jeho rozhodnost, projevovaná v boji s desinformacemi a dezoláty, je rázem ta tam.

Jen opravdu těžko se lze zbavovat dojmu, že za tím nestojí jistý způsob uvažování a přístup k životu těch, kteří ten stát vedou, nebo alespoň jejich části. Asi tušíme, které zejména. Že za tím nestojí pseudoliberární představy o rovnocenné hodnotě různých životních stylů. Nihilismus a relativismus, které dovedené ad absurdum tak nějak předpokládají, že přece ty děti mají na svůj rauš ve „svobodné“ společnosti vlastně nárok.

Že jde o přehánění jen částečné, nakonec ukazují přirozené experimenty ze světa, kde už se touto zbloudilou liberální ideologií počali řídit a předvádějí nám, jak takový pokrokový svobodný, nebo spíše „osvobozený“ či probuzený (woke) svět může vypadat (ZDE).

Nejsem adiktolog, proto nechci autoritativně tvrdit, zda lepší postup je látky zakázat, nebo spíše důsledně regulovat jejich prodej, a vyhnout se tak tomu, že trh po zákazu zaplaví ještě horší produkce odněkud z Asie. Ale v každém případě je třeba projevit rozhodnost, které je jindy tolik, a vládnout a něco dělat. Protože právo na to se snadno zfetovat děti mít opravdu nemají. Na patologie tohoto typu mají dost času po zbytek života.

Ve svém kandidátském projevu při volbě prezidenta Václav Klaus pronesl na Pražském hradě v roce 2008 i tato slova:
„Pokud nechcete dbát tisíciletých tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnice budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti.“

Na platnosti těchto slov se od té doby nic nezměnilo. Snad jen to, že zní ještě naléhavěji a že ta budoucnost je o tolik blíž.

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause