Být politikem je pro kognitivně deficitní typy prostě fajn. Vezměme to od úklidu „ponku“ – zavřete hubu a máte uklizeno. A co je velmi přitažlivé, tak můžete být mentálně líní, ba drahošovští, stačí jen sledovat programy George Sorose, korporativní zájmy našich elit, vyhlášené advokátní kanceláře, vše navenek jako právo a spravedlnost nebo jako programy stran, politických hnutí či jen Kocábovských iniciativ opřených o naše nezúčtovatelné peníze.

V zásadě lze říci, že velcí hráči si nás ohlídají. Kdo bude zlobit, bude vydán na pospas zmíněným zájmovým uskupením, jurisdikci ve všech možných podobách, nebo zpravodajským službám a robotům, kteří ho připraví o práci, prostředky a strukturovaný život. 

Jenže nic není v politice až tak zadarmo, a tak musíte mít v rozporu s veřejným míněním i nějaké zásady. Zmíním tu zásadní: „Kdo jiný to ukradne, než já. Kdy jindy to udělám, než teď.“ Česká republika tak v řadě případů vypadá jako osiřelý vyplundrovaný dům bez oken. Zejména střecha z došků idejí potřebuje opravit. Dnes vepřové maso dovážíme z Německa a Polska, zapomeňme proto na Slušovice, JZD, státní statky a celý dřívější československý velmi výnosný export zemědělských přebytků do světa. A tak by se dalo pokračovat, konec tomu všemu by musel udělat internista. Zde trocha ironie není od věci.

Proč? Jsou to záležitosti, které hlava nebere, takže nezbývá, než toto věcně ošetřit, prodlouženou částí zad, jenže tady nám hrozí rakovina tlustého střeva. Jen exministr pro všechno Jiří Dienstbier si s tím (prý) ví rady. A tak jsme se dostali k sarkasmům české společnosti a pražské honorace, kdy se mění společenské řády, ale nemění se honorace, ty si vždy podrží moc. Maximálně se trochu rozšíří, ostatně státní rozpočet naplňovaný pracujícími hlupáky, vhodné zákony, vládní nařízení a zvyklosti jim to dovolí. Tu a tam se „pravá“ autorita podpoří nějakým nezpochybnitelným oceněním. Je to v podstatě knoflíková válka, takzvané elity (finanční a tradiční) jen ukazují pindíky ve světlech reflektorů před kamerami.

Statečného Václava Moravce na ně! Věřím, že zde najdu oporu v Eriku Bestovi, téměř nezávislém novináři. Necháme se na to opakovaně nalákat? Bylo by to krajně trapné. Zde zvolání či výzva v duchu pražské kavárny: „Ať žije Fero Fenič a jeho Ruzyňské letiště.“ Více takových akcí. Nová identita našeho substitučního státu po tom přímo volá, poslechneme?