O novém románu Marcelly Marboe lze říci mnohé, ale ve všem, řečeném a napsaném,  bude rezonovat Feuerbachův výrok, že praví spisovatelé jsou svědomím lidstva.

A v dílech nekonečné historické řady těch pravých spisovatelů, od minulosti až do současnosti, tomu tak bylo a je a samozřejmě bude.

Skutečnou věčnost napsaného nezpřetrhají pomlčky různých ismů, ani hloupost a povrchnost bezduchých skupin rádoby kritiků ani nenasytnost masmédii cvičeného davu ke konzumaci balastu.

Zmíněný román sám je potvrzením, že každá doba rodí „své lidi“ a každý z nás žijeme příběh svého života. A je jen třeba mít odvahu nebát se jeho velikosti a být především sám sobě soudcem dřív, než budu soudit ty druhé.

Toto se z naší současnosti, kdy komičnost reklam nahradila přirozené lidské gesto daruj výkřikem zaplať, v euforickém hledání demokracie bez rovnováhy práva a povinnosti, jaksi ztratilo a zatím nadále ztrácí. Svět virtuální reality programově vychyluje růžici hodnot. Zaplať bůh za to, že jen na čas. Že denní lidská zkušenost vrátí přirozenou cestou osobního poznání zpět hodnoty a řečenému jeho přirozený a reálný obsah.

Dílo Marcelly Marboe bylo odměněno mnohými literárními cenami. Román Jsi někdo jiný je jen další autorčinou sondou přesně vystihující stav současné společnosti a nitra jednotlivých postav, obojí zmítané a formované okolním světem a jeho daným stavem. Její popis deziluze ze ztráty získaných nadějí, deformace obsahu pojmů a nakonec samotných aktérů příběhu, je opakem jejího věčného tématu čistoty dětství a síly této čistoty, kterou tak často zapomínáme, ale která představuje budoucnost.

Autorka nám ve svém několikavrstevném vyprávění dovoluje vstoupit do v každém nejosobnějšího světa. Mapuje jeho hranice přání, nadějí a prostého lidského smutku, který se dostavuje ve chvíli, kdy se bortí svět iluzí a nastupuje prázdno deziluze.

A toto prázdno, metastázující mezi námi, dovolující zapnutím a vypnutím televizoru, počítače, mobilu, vstupovat a vystupovat do jiných osudů a světů a bez vlastní přítomnosti milovat, žít, umírat a nenávidět vymazává nás samé z nás samých.

Jsi někdo jiný je zatím posledním autorčiným dílem, s vlásečnicemi příběhů, osudů, neodmyslitelného dětství svázáno gordickým uzlem se světem kolem nás. Ten nelze rozvázat, ale chce-li člověk žít, je třeba si položit otázku: „ Kdo jsem? Sám se sebou a před sebou?“...a tím ho rozetnout.