Mírové rozhovory nezmenšily tradiční názorovou propast a Palestinci ztratili zájem o jejich pokračování, jež si přála izraelská vláda.

Premiér Binjamin Netanjahu proto v březnu odmítl propustit poslední dohodnutou várku palestinských vězňů a samospráva jednání ukončila.

K palestinské neochotě je obnovit přispěla i pokračující izraelská výstavba na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě. Obě strany své postoje nezmírnily dodnes a naděje na nové rozhovory je nulová.

Zkomplikovalo je i usmíření Fatahu s Hamásem, které v dubnu podepsaly dohodu o vytvoření vlády národní jednoty.

Izrael odmítl jednat o míru s kabinetem, jehož členem je teroristický Hamás, přestože realizace palestinské dohody byla od začátku nepravděpodobná. Společná vláda sice v červnu opravdu vznikla, ale Hamás ji nikdy nepustil do pásma Gazy ani se nevzdal svých ozbrojenců a zbraní.

Na jaře začalo přibývat palestinských násilností, které vyvrcholily červnovým únosem a vraždou tří izraelských teenagerů. Přihlásil se k ní Hamás, jenž navíc stále stupňoval raketové útoky na Izrael.

Ten proto začátkem července zahájil odvetnou leteckou i pozemní operaci v pásmu Gazy. Byla nejdelší a nejkrvavější ze tří tamějších válek a zahynulo v ní přes 2100 Palestinců a 73 Izraelců.

Hamás používal civilisty jako lidské štíty a odmítal přistoupit na příměří prostředkované Egyptem. Odpálil na Izrael přes 4500 raket, a když v srpnu klid zbraní konečně přijal, měl o dvě třetiny zbraní a tisíc bojovníků méně.

Ačkoli mu válka nic nepřinesla, jeho bojovnost se nezmenšila. V prosinci potřetí porušil příměří a stal se poprvé terčem izraelské odvety.

Mezinárodní společenství, které jako obvykle kritizovalo Izrael za údajně nadměrné užití síly v letní válce, chtělo přispět na rekonstrukci zničené Gazy, a Hamás a Fatah písemně stvrdily společnou vládu, která bude obnovu pásma řídit.

Západní a arabské státy pak Palestincům slíbily skoro pět a půl miliardy dolarů, ale protože Hamás dohodu nedodržel a vlády nad Gazou se nevzdal, svět skoro žádné peníze neposlal a rekonstrukce dodnes vázne.

Palestinská samospráva se topí v dluzích a Hamás je ve stále větší izolaci. Egypt jej považuje za hrozbu národní bezpečnosti, a vystupňoval proto zásahy proti tunelům, kudy proudí z Gazy ozbrojenci a zbraně na Sinajský poloostrov, a v listopadu začal na společných hranicích budovat kilometr širokou nárazníkovou zónu.

Až na výjimky také neotvírá hranice v Rafáhu, a blokáda Gazy je tak stejná jako před válkou s Izraelem.

V létě zesílily palestinské násilnosti v Jeruzalémě, zejména poté, co skupina izraelských extremistů zaživa upálila mladého Araba v údajné odvetě za vraždu tří izraelských studentů.

Násilí namířené zpočátku jen proti izraelské policii přerostlo na podzim v útoky na izraelské civilisty – při nájezdech automobilů do obyvatel Jeruzaléma a dalších násilných akcích, jako vražda věřících v synagoze, přišlo během půl roku o život 17 Izraelců.

Koncem listopadu násilnosti polevily, ale zcela neutichly dodnes.

Izrael měl i jiné starosti. Pozorně sleduje vývoj občanské války v Sýrii a občas tam zničí konvoj nebo zásoby vyspělých zbraní určených pro libanonské hnutí Hizballáh, ale nikdy žádný útok nepotvrdil.

Země také pohřbila bývalého premiéra Ariela Šarona, který zemřel v lednu po osmi letech v kómatu, a v červnu zvolila novým prezidentem Reuvena Rivlina, jenž nahradil Šimona Perese.

Zažila i jednu ostudnou událost – bývalý premiér Ehud Olmert byl jako první vrcholný politik odsouzen k šesti letům vězení za korupci.

Mezinárodní postavení Izraele se v uplynulém roce výrazně zhoršilo, zejména kvůli pokračující výstavbě izraelských osad, kterou Západ považuje za překážku mírových jednání.

Frustrace z neústupnosti Netanjahuovy koalice přiměla parlamenty Británie, Francie, Irska, Lucemburska, Španělska a Portugalska k doporučení svým vládám, aby uznaly neexistující Palestinu, a vláda Švédska to dokonce udělala.

V jediný prosincový den pak Palestinci požádali o uznání samostatnosti Radu bezpečnosti OSN, vznik Palestiny podpořil Evropský parlament a druhý nejvyšší evropský soud nařídil vyškrtnout Hamás ze seznamu teroristických organizací Evropské unie.

I když tyto kroky nebudou mít žádný praktický dopad, nepředstavují zrovna úspěch izraelské politiky. Většina Západu i Palestinci doufají, že Netanjahuův kabinet v roce 2015 skončí, protože Izraelci půjdou v březnu opět k předčasným volbám.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.