Podle irské centrální banky rostla ekonomika zeleného ostrova v covidovém roce 2020 tempem 2,5 %.

A prognóza na tento rok je dokonce - díky uzavření brexitové dohody - podle agentury Reuters 3,8 %.

Co tedy dělají Irové jinak oproti zbytku Evropy a přilehlého Západu?

Podle prvních analýz prý "skoro" nic.

Krásné zelené číslo má být jen klamavým důsledkem tzv. duální ekonomiky.

Irský hospodářský výkon je totiž silně ovlivněn nejen domácím sektorem (HDP klesal úplně stejně jako v ostatních zemích), ale především činností dvou zásadních zahraničních průmyslů, které na ostrově působí jednak díky vzdělané anglofonní populaci, jednak díky geografické poloze mezi Evropou a USA a jednak díky nízkému zdanění firem.

IT a farmacie. Dva průmysly, které se zatím zdají být vítězi koronakrize (např. akcie AbbVie zhodnotila koronakrize téměř o 67 %, akcie ZOOMu (v extrémech) až o 660 % atd.)

Tento zdánlivý numerický úspěch má ovšem svou odvrácenou tvář: bohatství nezůstává v Irsku, zemi trápí vysoká míra nezaměstnanosti (20 % ve čtvrtém kvartálu 2020), hluboká bytová krize ve velkoměstech nebo masivní zadlužování. Co vypadá pěkně ve statistikách, nemá svůj odraz v ulicích země.

Poučení jako vytržené ze stránek učebnic ekonomie: není důležitý jen HDP, ale také HNP.

A než slepě kopírovat příklady "dobré praxe", je nakonec často nejlepší vlastní cesta.