Průměrná mzda během funkčního období Sobotkovy vlády rostla o necelých 6 % z 25 768 Kč na 27 220 Kč. Oproti tomu minimální mzda byla vládními nařízeními – a tedy bez diskuse v Poslanecké sněmovně a Senátu – zvýšena téměř o 30 % z 8 500 Kč na 11 000 Kč. Dlouhodobě pomalejší růst průměrné mzdy ve srovnání se skokovým zvyšováním minimální mzdy (s výjimkou období hospodářské krize) ukazuje obrázek č. 1.

Obrázek 1: Meziroční změna minimální a průměrné mzdy v letech 2001–2017

Po celé sledované období tvořila minimální mzda zhruba 36 % průměrné mzdy. První minimální mzdy za měsíc leden 2017 však ještě nebyly vyplaceny a ministryně Marksová již v rámci hlavních priorit MPSV navrhuje další navýšení, tentokrát nejméně o 500 Kč. Tato politika je v souladu s deklarovanou sociálně-demokratickou orientací vlády. Zůstává v současné post-stranické době jedním z mála bodů, kterými se (prakticky neexistující) pravice od levice ještě odlišuje. Socialisté tradičně nejprve zvýší sociální dávky a následně ve druhém kroku volají po zvýšení minimální mzdy, aby zpětně zvýšili motivaci pracovat. Pravicové strany naopak monotónně opakují, že minimální mzdy zvyšují nezaměstnanost, snižují pružnost trhu práce a poškozují nejchudší a nejméně kvalifikovanou část pracovní síly.

Minimální mzda se přitom v roce 2015 týkala podle šetření IPSV zhruba 115 000 občanů, tedy jen 1 % obyvatel České republiky. Zdálo by se proto, že zvyšování minimální mzdy socialistům slouží pouze k odlišení od ostatních politických stran v předvolebním boji, a to relativně levně - na účet zaměstnavatelů. Růst minimální mzdy však především poskytuje značnou finanční injekci systému veřejného zdravotního pojištění. Mezi plátce zdravotního pojištění totiž kromě zaměstnavatelů, osob samostatně výdělečně činných a státu patří také osoby bez zdanitelných příjmů(OBZP).