Na Slovensku se začali zajímat rovněž o sionismus zejména od 30. let. Sionisté založili také svou politickou stranu- Židovskou stranu, která zasedala v Národním shromáždění o dvou poslancích. K sionismu inklinovali nejprve německy mluvící Židé, česky mluvící židovské obyvatelstvo přijímalo sionistické myšlenky zejména od druhé poloviny 30.let s rostoucím nacistickým ohrožením. Zpočátku se asimilovaní českoslovenští Židé dostávali do určitých sporů se sionisty.Asimilovaní čeští Židé se chtěli co nejvíce začlenit do československé spolenosti. Svůj upřímný čechoslovakimus dávali Židé najevo hned v počátku budování státu. Mnozí z nich se dobrovolně zúčastnili bojů o Slovensko, důležitou roli sehráli na plebiscitu v Těšínsku, Oravě, Spiši.

Židovští podnikatelé a průmyslníci se zasloužili o rozkvět československé ekonomiky. Českoslovenští Židé byli velmi asimilovaní a zasloužili se o rozvoj mnoha odvětví. Z česky píšících spisovatelů vynikají František Gellner, Richard Wiener, Pavel Eisner, Karel Poláček, Jiří Mordechaj Langer, Jiří Orten, Egon Hostovský. Franz Kafka, Franz Werfel, Max Brod, Egon Ervin Kisch jsou součástí pražské německé literatury. Mezi dirigenty získali proslulost Karel Ančerla, Georg Singer. Do oblasti hudby zasáhli Karel Riener, Hans Krása. Sochař Otto Gutfreund a malíři Alfréd Justitz, Emil Orlík, Jiří Kars.

Roku 1921 získali česky mluvící Židé v pražské židovské náboženské obci předsedou August Stein, po něm právníci Max Reiner a Emil Kafka. Nejvlivnější česko-židovskou organizací po 1. světové válce byl Svaz Čechů a Židů v Republice československé, který vznikl roku 1919 Spojením svazu českých pokrokových Židů a politické jednoty česko-židovské. Nový svaz měl statut politické organizace, ale nevystupoval jako strana, přijímal Židy bez ohledu na jejich politickou příslušnost.V jeho čele se vystřídali právník Heřman Růžička, spisovatel Eduard Lederer (Leda), publicité Viktor Lederer, Otakar Guth (zemřel v terezínském ghettu), Otakar Fraenkl, Viktor Teytz, posledním předsedou byl publicista Otto Stross (zemřel v KT Buchenwald).

V únoru 1939 se svaz přeměnil na Česko-židovské ústředí,později pokračoval ve své činnosti ilegálně v Praze (O. Guth, V. Lederer, K.Radnitzer). Většina těchto představitelů byla nacisty zavražděna. Svaz Čechů a Židů nebyl jedinou organizací, působily zde i menší spolky různého zaměření: Spolek českých akademiků Židů, roku 1919 přejmenovaný na Akademický spolek Kapper, který otevřel členství všem studentům bez rozdílu vyznání a stál mimo strany. Jeho členy byli sochař Otto Gutfreund, spisovatelé Alfréd Fuchs, Egon Hostovský, Hanuš Bonn a Jiří Orten, sólista Národního divadla Emil Pollert.

Řada židovských autorů působila v českých novinách a časopisech prosazovali se už před první světovou válkou- jedná se o významné osobnosti Josef Penížek, dlouholetý vídeňský parlamentní zpravodaj Národních listů a editor spisů Gustava Eima, Hugo Traub psal četné studie z novodobých českých politických dějin. Po roce 1918 působili Židé v českých novinách ve velkém počtu, působili především v Tribuně, Lidových novinách, Právu lidu, v Rudém právu. K židovským redaktorům Tribuny patřili režisér a kritik Josef Kodíček, filosof Jindřich Kohn, spisovatelé Alfred Fuchs, Karel Poláček, Vojtěch Rakous, novinář Arne Laurin, prozaik Ivan Olbracht, spisovatel a politik Gustav Winter. Z redaktorů komunistického Rudého práva patřili k předním novinářům filosof a publicista Arnošt Kolman, novinář Oto Synek, Viktor Synek, Stanislav Budín, Kurt Konrad, Andre Simon. V Lidových novinách působil František Gellner, Richard Wiesner, Karel Poláček, kritici Arnošt Vilém Kraus, Otakar Fischer, Pavel Fraenkel, dále E.E.Kisch, hudební kritik a novinář Jan Lövenbach, zoolog, cestovatel a spisovatel Jiří Baum, publicista František Gellner